Jak se pozná, že je něco ve vašem životě špatně? Možná když vás a vaše dětství vystihují slova podobná těmto: matka, která vás nechápala, a psychiatr, který vám nevěřil.
Přesně to je příběh Annabeth, dívky, která se po celý život utápí ve své fantazii a v tichém světě knih a vlastních příběhů. Věčně nucená, aby „dospěla“ a přestala snít.
Inu, podařilo se jim ji zlomit jenom na chvíli.
A jestli dospěla? O tom by se taky dalo polemizovat…
Na první pohled byste ji možná přehlédli. Obyčejná mladá žena v pohodlné mikině, s culíkem, který se rozpadne při prvním poryvu větru, a s dioptrickými brýlemi, na jejichž drahotu je pyšná už dobrých pár let. Nejspíš byste ji potkali v cukrárně, kde nad chladnoucím lattéčkem čte knížku a nenápadně u toho ujídá čokoládový zákusek. S největší pravděpodobností by vám připadala uzavřená, trochu zasněná, zato hodně… no, obyčejná.
Jenže Annabeth, nebo spíš Annie, jak sama sebe radši nazývá, obyčejná rozhodně není.
Když totiž byla malá, pořádala čajové dýchánky s mluvícími květinami a povídala si s králíčky. Babička ji v tom podporovala a šeptala jí, že Bookshire je kouzelné místo, kde nic není nemožné. Jenže matka měla jiný názor. „Musíš z toho vyrůst, Annabeth. Jinak skončíš jako blázen.“ Jediná věta stačí, aby se dětské srdce uzavřelo – a Annabeth se skutečně naučila nevěřit vlastním očím ani fantazii.
A tak místo kouzel přišly roky prázdnoty, psychiatři, „zázračné“ pilulky a pocit, že s ní není něco v pořádku.
Právě proto je návrat do Bookshire pro Annabeth tak zásadní. Po letech se vrací tam, kde směla být sama sebou. Tentokrát už ale není dítě – je z ní pětadvacetiletá žena, která má za sebou zlomené srdce, stalkujícího ex a matku, která snad nikdy nepřestane mít připomínky.
Lilo jako z konve. Obloha vypadala, jako by se v mracích ženili všichni čerti, ale ani to mi nezabránilo, abych se řítila po silnici nejrychleji, jak jen to můj starý Mini dovolil.
Sbohem, hnusný Londýne!
Vítej, Googlem zapomenutý kraji!
(ukázka z knihy)
Nedělejte si ale iluze, že by Annabeth byla prototypem dokonalé hrdinky, která hned při prvním vstupu na scénu zachrání svět. Ve skutečnosti se potácí živořením v Londýně, živí se psaním článků, které jí sotva zaplatí nájem, a často jí přijde, že všichni ostatní mají v životě jasnější a pevnější plán než ona.
Její slabosti jsou až bolestně lidské: přehnaná sebekritika, vztah s matkou plný výčitek, trauma z dětství… a navíc pořádná závislost na sladkém.
Na druhou stranu má v sobě vlastnosti, které ji dělají výjimečnou, i když si to ona sama často neuvědomuje. Empatii. Schopnost dívat se na svět jinak. Ochotu smát se, i když by měla spíš brečet. A především odvahu znovu hledat samu sebe v kraji, který jí kdysi vzal i daroval všechno.
Možná vás po tom všem překvapí, že Annabethin soundtrack není plný vážné hudby nebo srdcervoucích balad. Naopak – je plný k-popu. Cestou do Bookshire jí z rádia duní BTS, Ateez nebo Stray Kids a ona si zpívá nahlas, aniž by rozuměla jedinému slovu. Ale kdo by potřeboval rozumět, když jde hlavně o pocit svobody, rytmus a energii?
Možná to zní jako drobnost, ale právě tyhle detaily z ní dělají živou postavu. Je to naprosto normální prdlá dívka, která se umí nadchnout pro oblíbený song stejně intenzivně, jako se dokáže zhroutit z rozhovoru s vlastní matkou.
Proč si myslím, že si ji oblíbíte?
Protože v ní možná poznáte kousek sebe. Každý z nás někdy jistě uslyšel větu: „Tohle nedělej, tohle není normální.“ Každý z nás se určitě někdy cítil, že do tohohle světa tak úplně nezapadá. Annabeth vám ale připomene, že i když vás okolí přesvědčuje o opaku, vaše sny a fantazie mají cenu.
A navíc – je to hrdinka, která si umí udělat srandu sama ze sebe. Když se ocitne v trapné situaci, neomdlí dramaticky jako literární divy, ale ironicky si odfrkne a jde dál. Možná trochu rozcuchaná a s čokoládou na bradě… ale pořád pokračuje s úsměvem na tváři.
Troška toho spoileru na závěr: V Bookshire na Annabeth nečeká jenom návrat k babičce a útěk od matky a stalkujícího ex, ale i lidé, kteří jejím životem pořádně zamíchají. Třeba mlčenlivý John z rodinného knihkupectví, který ji fascinoval už jako dítě. Nebo postavy, jež působí příliš podivně na to, aby byly skutečné – a přesto existují.
Takže, milí čtenáři, pokud se při čtení přistihnete, že na chvíli taky věříte na mluvící kocoury nebo kouzelná místa, vězte, že Annie by vám jen s úsměvem nabídla šálek čaje… a pořádnou porci máslových sušenek, které pekl kdokoliv jiný než ona.
Knížka Bookshire již brzy vyjde u nakladatelství CooBoo.
Zde zatím máte malé nalákání od milé a skvělé redaktorky, která se postarala o to, aby byl příběh publikovatelný.
S láskou a kofeinem kolujícím oběhem namísto krve vám přeji
příjemnou cestu do Bookshire.
Vaše Janča ♡
Pingback: SEZNAMTE SE S… JOHNEM