Ve stínech japonských mýtů
Debutový román Akachika: Byli jsme předurčeni k pádu od mladé české autorky píšící pod pseudonymem Triss Moradream, nás zavádí do temného, válkou zničeného Starého Japonska. Dílo slibuje originální pojetí exotického světa a hluboký ponor do nitra hlavní hrdinky, přičemž sází na obraznost, symboliku a exotiku Země vycházejícího slunce. Avšak podařilo se naplnit slíbená očekávání?
Příběh sleduje Hotaru, dívku s prastarou mocí, která by už dávno neměla existovat. Pronásledována Lovci i vlastní minulostí se musí naučit přijmout svou temnou stránku, aby přežila. Na útěku však nachází nečekané spojence, s nimiž se vydává na nebezpečnou cestu bojovat proti těm, kteří systematicky ničí vládce Akachiky. Jejich pouť je plná intrik, překážek a zkoušek, které formují jak Hotaru, tak její společníky…
„Mysl milovat zapomněla, ale srdce ne.“ (str. 68)
Svět Akachiky je vcelku detailně propracované postapokalyptické Staré Japonsko poznamenané devastující válkou tří generálů San-hi. Krajina je zubožená, sužovaná chudobou a nemocemi. Geograficky je bohatá na malebně znějící místa, jako je Chōchin no machi, neboli Město lampionů, či záhadné Město duchů (Yūrei no machi). Ústředním prvkem je Akachika – jakási tajemná moc s různými projevy, od destruktivní síly potomků generála Doragona po životodárnou sílu klanu Sakura.
Atmosféra je převážně temná, ponurá a plná beznaděje, působí snově, mlhavě, jako by se říše pohybovala mezi realitou, podvědomím a mytologií. Zasazení do alternativního, mystického Japonska je spolu s inspirací ve zdejším folkloru jedním z nejsilnějších aspektů této knihy. Autorka zdatně pracuje s estetickými motivy (mlha, květy, studna, chrám, stíny apod.), které evokují zmíněnou snovost, až melancholičnost.
Co ovšem schází, je jasné vymezení pravidel. Jak fungují zdejší klany, mocenské vazby a hierarchie? A jak přesně se projevuje magie?… Autorčin bohatý mytologický koncept sice představí Akachiku jako tajemnou čarovnou sílu, nicméně zůstává mnoho nejasností ohledně její podstaty a fungování. Svět se jako takový jeví krásně, nicméně abstraktně a nedořešeně – postrádá strukturu a logiku, jež by tu krásu ukotvila.
Vyprávění je fragmentární, často více poetické než epické. Jenže právě tady přichází další rozpor – zásadní odhalení totiž mnohdy působí příliš na sílu, bez předchozího budování napětí. Titul sází na silné momenty (útěk lesem, bojové útoky, snové scény…), ale chybí mezi nimi mosty. Dění tak působí zbytečně skokově, ne jako plynulá příběhová linie, a některé scény vyznívají samoúčelně. „Aha momenty“ tak postrádají autenticitu i napínavost.
Jak už je zmíněno výše, ústřední hrdinkou je Hotaru, děvče oplývající ničivou mocí, kterou zcela neovládá. Její život rozhodně nebyl peříčko – od doby, co ztratila matku i domov, jen trpěla zavřená v chatrči, bitá krutým a přeživším vůdcem vesnice. Její vývoj je spíše naznačený než prožitý. Většinu textu buď vzpomíná na trýznění, nebo vnitřně trpí, nebo je pasivně cynická vůči ostatním. Do toho má spoustu introspektivních pasáží, ale jsou to pořád dokola ty samé myšlenky – temnota, osamění, nenávist vůči sobě… Také je emočně dost nestálá (čemuž se na jednu stranu nelze divit) a neustále trousí poznámky, které mají být nejspíš odlehčené, ale v kombinaci s těžkou introspektivností vzbuzuje dojem podrážděného teenagera, což podkopává její vážnost i utrpení.
Ani vztahy s ostatními postavami nejsou budované organicky; místo toho se jeví jako náhlé, skokové a místy až mechanické. Romantická linka sice sází na oblíbený trop „hate-to-love“ a naznačuje potenciál pro hluboké pouto mezi Hotaru a Indrou, neboť oba jsou uvnitř z jistých důvodů rozbití, jejich láska se však rozvíjí uspěchaně. Přechody z ironie do něžností a zpět postrádají potřebnou hloubku, která by jejich romanci dodala na uvěřitelnosti.
Vedlejší charaktery jsou často archetypální – ať už jde o nejlepšího přítele, ochránce, léčitele či protivníka – ale i jim chybí psychologická hloubka. Dynamika mezi jednotlivými aktéry se opírá spíš o rozhovory než o činy, jenže právě dialogy patří k nejslabším místům.
„Další důvod, proč mě lidé z vesnice měli za stvůru. Kvůli těm příšerným vlasům.“
„Vždyť jsou krásné. Ty jsi krásná, Hotaru. Nezáleží na tom, čím vším sis prošla. Tím se nic nezmění. Jen lidé tam uvnitř.“ (str. 81)
Popisný jazyk je obrazný, často až lyrický. Metafory, symboly, myšlenky – to vše ukazuje autorku jako talentovanou vypravěčku s citem pro poezii (ačkoliv text jako takový by si bezesporu zasloužil lepší korekturu).
Právě proto dialogy vypadají, jako by vypadly z úplně jiné knihy. Jsou moderní, neukotvené, občas nedospělé (zejména Míko a jeho přehnaná teatrálnost) nebo útočné. Příliš často shazují atmosféru, kterou si poetické pasáže tak pečlivě budují. Tón zkrátka není jednotný – rozbíjí to pracně vybudované prostředí, kazí to věrohodnost hrdinů a celkově to neladí s žánrem.
Přestože se Akachika stylizuje do alternativního Starého Japonska inspirovaného šintoismem a mýty, objevují se prvky, které to narušují. Jako příklad uvedu scénu, v níž je Hotaru vstříknuta protilátka do krve pomocí injekční stříkačky (str. 133) – což je zcela novodobý koncept, který do světa připomínající starobylou říši jednoduše nepatří. Podobně působí i výrazy jako „protilátka“ nebo „infekce“, které evokují spíše lékařské prostředí 21. století než mystické universum plné nadpřirozenosti a magie.
Ano, ráno nebylo nadějí. Mělo být naší zkázou, anebo spásou. Vše záviselo pouze na tom, zda vyhrajeme nebo ne. (str. 174)
I přes všechny mé výtky je Akachika vizuálně působivým počtením s nesporným potenciálem, obohaceným o krásnou obálku a mapu či slovníček pojmů na konci. Je důležité si uvědomit, že jde o prvotinu mladé začínající umělkyně, která má před sebou dostatek času i prostoru pro další zlepšení a vypsání.
Jedná se o YA fantasy s prvky japonské mytologie, usilující o hloubku a niterný prožitek, nastavené laťky však bohužel nedosahuje na všech úrovních. Stylové a tematické rozpory, nedotažené vztahy a povrchní vykreslení protagonistky oslabují zážitek, který mohl být výjimečný.
Přesto si toto dílo zaslouží pozornost – zejména od nenáročných milovníků literatury pro mládež a těch, kteří hledají neotřelá vypravování a nebojí se pomalejšího tempa a trochy té nevyváženosti. Věřím, že tvorbu Triss Moradream stojí za to sledovat.
Za recenzní e-book děkuji autorce Triss Moradream.
Akachika: Byli jsme předurčeni k pádu
Triss Moradream
Nakladatelství: Solis (2025)
Žánr: fantasy, mytologie, young adult
Počet stran: 314
Formát: e-kniha (EPUB, MOBI)
Anotace
Hotaru vládne mocí, jež už neměla existovat. Staré Japonsko zpustošila válka a nenávist okolního světa vůči takovým, jako je ona sama. Aby přežila, musí přijmout to nejhorší. Putuje po neznámé říši kamkoliv, jen aby se skryla před temnotou z minulosti, která ji pronásleduje. Navzdory zničenému světu však potká více než jen nepřízeň. Získá nečekané spojence, kteří touží po tom samém – po svobodě. Spolu se vydají do bitvy s těmi, jež vraždí vládce Akachiky. Bude to cesta plná intrik, překážek i zkoušek důvěry, které je buďto svedou dohromady, anebo rozdělí. Jak budou bojovat s osudem, který už byl možná dávno dán? A kolik toho jsou schopni obětovat pro záchranu svého druhu a celé říše? Co když s některým předurčením prostě bojovat nelze…