Nahlédnutí do mysli stalkerky a těžkostí japonské společnosti
Prostřednictvím ženy ve žlutém svetru, jak si říká samotná vypravěčka, sledujeme příběh osaměle působící ženy ve fialové sukni. Obě v knize mají svá jména, ta ale vypravěčka zásadně nepoužívá – objekt jejího zájmu je pro ni vždy jen „žena ve fialové sukni“.
Stalkerka si tuto ženu vyhlédne v parčíku, kde sedá stále na tu samou lavičku a svačí krémovou rolku. Zpočátku se zdá ono sledování jako zdánlivě neškodné. Vypravěčka se snaží ženu ve fialové sukni popsat nebo ji přirovnat k těm, které zná ze své minulosti. Ovšem po pár stránkách si uvědomíme, že její pozorování je divné, až fantatické…
S postupem času sledujeme, jak vypravěčka zasahuje do jejího života víc a víc. Zatímco na začátku se žena ve fialové sukni jeví jako ta „podivnější“ – potýká se s nezaměstnaností, příliš o sebe nepečuje – a z myšlenek a několika vypravěččiných činů nabýváme dojmu, že se jí snaží pomoci a stát se její přítelkyní, v průběhu příběhu se karta obrací. Žena ve fialové sukni se mění v přátelskou a pokornou osobu s touhou pracovat a zapadnout do kolektivu, zatímco ta ve žlutém svetru zabředává hlouběji do manipulací s jejím žitím.
Je totiž ženou ve fialové sukni vyloženě posedlá. Vytvořila podrobný rozvrh o každém jejím kroku, věděla, kdy právě pracuje a kdy je zrovna nezaměstnaná, a sleduje ji při každém sezení na lavičce v parku. Když zjišťuje, že je nezaměstnaná déle než obvykle, dokonce jí na lavičce zanechává noviny s pracovními místy.
Žena ve fialové sukni nakonec najde místo v hotelu, kde pracuje i ta ve žlutém svetru. Zpočátku se zdá všechno v pořádku, ovšem postupem času se nebohá „fialová“ stává obětí špatných mezilidských vztahů, závisti a nespravedlnosti – na které má největší podíl právě ona, ta ve žlutém svetru…
Tentokrát to udělám s větší silou, zatnu jí nehty do špičky nosu, až jí poteče krev.
Kromě stalkingu lze v novele Žena ve fialové sukni od japonské spisovatelky Nacuko Imamura najít spousta dalších problematik soudobé japonské společnosti. Zmíněná byla už nezaměstnanost, závist či mezilidské vztahy, dále však můžeme nahlédnout do problémů s bydlením či do finanční tísně, pracovní šikany, života žen bez rodin či manipulace. Stalkeřin fanatismus sledovat a ovlivňovat život ženy ve fialové sukni vyúsťuje v podivný konec, který může čtenáře šokovat nebo znejistit, a je možné z něj vyvodit několik závěrů.
Pohled do vyšinuté mysli vypravěčky je mrazivý a děsivý. Celou dobu sledujeme dynamický vývoj – od stalkeřiných myšlenek a pokusů ženě ve fialové sukni pomoct přes překročení hranic osobní svobody až po vyústění k závisti, nespravedlnosti a manipulaci s okolím.
Novela působí poněkud odtažitě a odosobněně, což však v tomto případě není úplně na škodu – dokáže to vyvolat ten „správný“ pocit mrazivosti. Ze životů obou hrdinek se dozvídáme jen střípky a co žena ve žlutém svetru nevidí, to v příběhu jakoby neexistuje. Vše je obestřeno hutnou a znepokojivou atmosférou a čtenář jen čeká, kdy mezi ženami dojde ke konfliktu.
Zajímavé je bezesporu použití barevné symboliky – zatímco přemíra žluté provokuje žárlivost, chamtivost či závist, fialová znázorňuje samotu a jistou pokoru. Ovšem je pozoruhodný i fakt, že i přes tyto rozdíly se žlutá a fialová vzájemně doplňují…
Navzdory veškeré šílenosti je příběh protkán lehkým humorem, kdy máte chuť se zasmát, pak si to ale k přihlédnutí ke vší té absurdnosti rozmyslíte. Text je napsán jednoduchým a čtivým jazykem, i přes přítomnost jemných vtípků je obestřen tíživostí stalkingu, manipulátorství a téměř hmatatelnou závistí.
Vyspělé, mrazivé, atmosférické čtení k zamyšlení.
Informace o knize
Originální název: Murasaki no sukáto no onna
Autorka: Nacuko Imamura
Žánr: Japonská literatura, novela
Rok vydání: 2019, v ČR 2021 (nakl. Argo)
Počet stran: 144
Hodnocení na Databázeknih.cz: 74 %
Anotace
Sledujeme „ženu ve fialové sukni“, jak mění zaměstnání, které obchody navštěvuje, jak neobratně komunikuje s lidmi, jak a co jí, kde sedává v parčíku nedaleko nákupní čtvrti. Vypravěčka drobnými úskoky zpovzdálí řídí její každodenní život. Nabydeme dojmu, že „žena ve fialové sukni“ je podivná, prakticky nesvéprávná, ale postupně názor měníme a jako zvláštní podivín nám začne připadat sama vypravěčka. Není to všechno nakonec jen její vlastní obsese? Vztah mezi oběma ženami je ještě mnohem složitější, než se původně zdálo. Příběh stalkingu, který navzdory vážnému tématu nepostrádá zvláštní jemný japonský humor, při kterém se čtenář občas zasměje, ale většinou jen melancholicky pousměje. Děj zdánlivě plyne bez dramatických zápletek, vypravěčka však postupnou manipulací krok za krokem ovlivňuje život hlavní hrdinky způsobem, až občas zamrazí.
„Dnešní japonská literatura má ženské jméno – Imamura –, které září vlastním světlem.“ – El Universal
„Nový hlas v japonské literatuře, který podporuje rozmanitost a diverzitu v jinak tradicionalistické společnosti.“ – The Manila Times