Nekrmte kanály! aneb Slušně nabušený výlet napříč představivostí
Lazar, Cesmín, Parma a Zima. Parta přátel s podivnými jmény a ještě podivnějšími osudy zjišťuje, že město, v němž žijí a studují, má odvrácenou tvář – stačí jen nastoupit do tramvaje č. 0 jedoucí prostě Nikam. Dopravní prostředek s kolejemi tvořící horskou dráhu je doslova vyplivne ve stanici Podivná. A tahle Podivná, společně se sousedními ulicemi Podivnější a Nejpodivnější, rozhodně dostává svému jménu.
Čtveřice se náhle ocitá v částech Olomouce, které jsou obyčejným lidem neviditelné, protože město je prostě a jednoduše pozvalo. Je zde například zakázáno krmit kanály, krysy se tu mění ve stíny a loví trilobity hemžící se v obytných domech, v prapodivném klubu připomínajícím kostel – akorát místo svěcené vody tu najdete svěcenou vodku – visí cikánka ve skleněné kouli, morovým sloupem se dá projít – a vlastně i proplout –, z jednorožců se tu dělají hody… Není proto divu, že Lazar se spolu s ostatními přáteli rozhodne, že obyčejná Olomouc je pro ně příliš nudná. Přestěhují se proto do Podivné. Užívají si podivností, které skryté město poskytuje – zároveň však zjišťují, že lidé se tu mění a město je nakažené. Zákeřnou a nebezpečně rychle se šířící nemocí.
Podaří se jim Nikde zachránit? A dokáží zachránit sami sebe a své přátelství?
„A ty by ses chtěl vracet mezi normální lidi, kdybys mohl, kdykoliv se ti zachce, plachtit s ptáky nad městem? Nechat se unášet větrem, o tom si můžeme my ostatní nechat jenom zdát.“
Spousta čtenářů Kaziměsty přirovnává k Ajvazovu Druhému městu nebo ke Gaimanovu Nikdykde. A jisté podobnosti se rozhodně najdou – alternativní město, spousta metafor a hlavně bezbřehá představivost. Protože ta se Martinovi Bečanovi rozhodně nedá upřít. Právě jeho fantazie, která snad nezná hranic, pasuje příběh s pomalým dějem na „tohle jen tak z hlavy nedostanete.“
Děj je v Kaziměstech trochu upozaděn, v zásadě to ovšem nevadí. Díky bezbřehé obrazotvornosti a čtivému stylu vyprávění proplujete vodami fantaskních obrazců podivného města jako nic a pokocháte se celkovou originalitou či skrytými významy.
Postupem času však toto nadšení může začít mírně opadat – hlavně co se týká postav. Osobně jsem měla problém zařadit je mezi dospělé vysokoškoláky. Jejich vyjadřování i chování mi připadalo bližší „puberťákům“, podobně jako vyprávění z pohledu Lazara. Byla jsem z toho lehce rozpačitá a upřímně jsem se po celou dobu čtení nedokázala sžít s tím, že postavám není třináct.
I přes to, že jsem si s hrdiny příliš nerozuměla a nedokázala si k nim najít cestu, koncept jejich konečné proměny byl velmi zajímavý a propracovaný – stejně tak osudy, které je nakonec potkaly. Všechno k tomu sice směřovalo, v některých ohledech to ani nepřekvapilo, i tak si ale závěrečné rozuzlení ponechalo notnou dávku tajemna.
Ze všeho nejúchvatnější mi přišlo město. Nikde. Podivná, Podivnější i Nejpodivnější. Almara i Černá růže. Vlastně všechny ty podivnosti, které hrdinové postupně odkrývali. Asi bych se nezachovala jinak – dostat se někdy do alternativní verze nějakého českého městečka, kde prší nahoru, stínky loví trilobity, nad hlavami létají vážně ohromní motýli či včely, neváhala bych a rovnou tam zůstala. Samozřejmě jen v takovém případě, kdyby ho nesužovala nákaza. Rakovina. Plíseň. Prostě jakýkoliv kaz jako v Kaziměstech.
Protože láska se musí opatrovat, zalévat a hnojit, zrovna jako cesmína, narcisy a tulipány. A skuhrat a stěžovat si na nevlídný svět je přece jenom o maličko jednodušší.
I přes všechny ty drobné nedokonalosti, které Kaziměsti mají, knihu považuji za slušný nadprůměr – obzvlášť když se jedná o prvotinu. Po dlouhé době jsem měla tu čest přečíst si originální, nápaditý příběh se silnou atmosférou obestřenou tajemnem, tichým, ale neustále přítomným, na zády nám dýchajícím nebezpečím a se zajímavým koncem.
Titul doporučuji všem milovníkům urban fantasy, YA literatury či podivna, oslovit by mohli i čtenáře Neila Gaimana.
Informace o knize
Autor: Martin Bečan
Žánr: urban fantasy, young adult, new weird
Rok vydání: 2017 (nakl. Fragment)
Počet stran: 256
Hodnocení na Databazeknih.cz: 75 %
Anotace
Čtveřice přátel naskočí jednoho dne do přijíždějící tramvaje číslo 0 a ta je zaveze do Nikam. Zjišťují, že město, ve kterém žijí a studují, má druhou tvář. Sněží v něm papír, tramvajové koleje tvoří horské dráhy, krysy se mění ve stíny a jsou v něm domy, ulice a celé čtvrti, o kterých většina lidí nemá tušení. Zlákáni plejádou divů a zázraků se rozhodnou sem přestěhovat. Jenže město je nakaženo nemocí…