Šílená technicko-alchymistická jízda (jen) pro fajnšmekry
Dcera železného draka od amerického spisovatele Michaela Swanwicka vypráví o čtyřech životních etapách Jane Olšinkové, lidské podhozenky. V té první se s ní seznamujeme jako s malým děvčetem otročícím v temné továrně ovládané elfskou byrokracií. Život zde je krutý a nemilosrdný – a tak se Jane rozhodne přijmout nabídku poškozeného draka Melanchtona ke společnému útěku.
Jane se posléze dostává na střední školu, kde se seznamuje s novými přáteli všelikých ras a z různých společenských vrstev. Její „puberta“ se v podstatě neliší od té, kterou známe i my (ať už zprostředkovaně, nebo z vlastní zkušenosti) – poprvé ochutná drogy, krade, okusí sex. Bohužel ani zde není ušetřena krutým hříčkám osudu a několik jejích přátel umírá.
Poté, co Jane dlouhou dobu usilovala o stipendium na alchymistickou univerzitu, se vyprávění přesouvá na vysokou školu. Ovšem ani život zde není peříčko. Přichází i odchází další přátelé i nepřátelé, opět se objevuje železný drak a ke všemu se blíží Desátek – den, kdy je všechno dovoleno. A den, kdy zemřou další Janini známí.
Poslední část vypráví o Janenině pouniverzitním životě, kdy se dostává do velice prazvláštní společnosti a její cesta se opět zkříží s Melanchtonem. Ovšem železný drak není jediný, kdo jí neustále vstupuje do života. A kdo jej i neustále opouští…
„Já už na ničí straně nebudu,“ prohlásila Jane. „Strany jsou pro blbce.“
Jak je z výše uvedeného textu patrné, hlavní vyprávěcí linka sleduje dospívání Jane Olšinkové. V podstatě se to nikterak neliší od života středoškoláků či vysokoškoláků 90. let – zkouší drogy i sex, poflakuje se po obchodním centru, sem tam se snaží i přivydělat (krádežemi)… Až na to, že se je to zabaleno do podivného světa plného elfů a trpaslíků, kouzel, alchymie či vyspělé technologie. A taky těžké, kovové manipulace.
Sám Michael Swanwick v českém vydání Dceři železného draka o Jane Olšinkové píše toto: „Když jsem se konečně dostal k psaní, Jane Olšinková se záhy stala mou nejmilejší postavou, a je jí dodnes. Podle mého názoru a navzdory některým krajně nemoudrým rozhodnutím jedná skutečně hrdinsky. Ne že by se mnou souhlasila. Ale kdykoli ji život srazil na kolena, vstala, oklepala se a zkusila něco nového. Byla statečná. Měla kuráž. Někdy je mi líto, že nejsem víc jako ona.“ (Předmluva, str. 10) Osobně s ním souhlasím jen z části. Jane je totiž postavou, o které nevíte, co si o ní máte myslet. V jednu chvíli s ní soucítíte, dokážete se do ní vcítit, aby vám vzápětí bodla kudlu do zad a vy si řekli, jaká je to… špatná holka. Jistě, opravdu je odvážná a kurážná, zároveň jsem ale občas pociťovala chuť ji řádně proplesknout (například chudáka Billyho mi bylo opravdu líto).
Všechny čtyři Janiny životní etapy, které ale v knize nejsou označené a čtenář se do každé z nich přesouvá doslova skokově a bez upozornění, propojuje několik zvláštních postav: mechanický drak Melanchton, k němuž je Jane prapodivně připoutaná, a čtyři mladíci, kteří i přes odlišný vzhled, povahu či věk sdílí stejné jméno. Romantika tak dostává zcela jiné rozměry. A ačkoliv zde nehraje prim, je navzdory všemu podaná velice zajímavě, originálně a chvílemi peprně.
„Co mi záleží na tom, na který straně zdi jsem? Tady a teď vidím světy, jaký si nedovedeš ani představit. Věci, který ani nedokážeš pojmenovat. A občas mám i zlý předtuchy.“ (Kohoutek, str. 64)
Dcera železného draka se řadí přesně mezi ty knihy, o nichž člověk neví, co si má myslet. Zpočátku jsem byla rozpačitá, zda má cenu takový mišmaš a fakt divnou podivnost vůbec dočítat. Jenže se tomu nedá odepřít několik věcí – plynulost děje, jeho zajímavost, originalita, surovost i syrovost a nadmíru skvělá čtivost. A ta mě u čtení udržela až do konce.
Je jasné, že tahle šílená technomagická jízda není pro každého. Narazíte tu na nespočet ras. Poznáte šikanu, bolest, manipulaci. Útrapy dospívání. Sjedete se, zašpásujete si. A víc než často si budete říkat, na čem autor jede, ale nakonec si příběh možná i oblíbíte – a možná taky ne. Doopravdy je to dílo spíše pro fajnšmekry, co si potrpí na divnostech, žánrových rozmanitostech a všehochuti.
Možná by se vzhledem k věku hrdinky dala kniha zařadit i do YA literatury, nicméně jí chybí výraznější romantická linka a jednoduchost. A Dcera železného draka je všechno, jen ne jednoduchá.
Informace o knize
Originální název: The Iron Dragon’s Daughter
Autor: Michael Swanwick
Žánr: dark fantasy, kyberpunk
Rok vydání: 1993, v ČR 2021 (nakl. Argo)
Počet stran: 372
Hodnocení na Databazeknih.cz: 62 %
Anotace
Jane, ukradené a zaměněné dítě, je uvězněná v průmyslové Faerii ovládané elfí aristokracií. Dětští nevolníci jsou zde zneužíváni pro výrobu mohutných ozbrojených válečných strojů – kybernetických magických draků – a Jane je mezi nimi jediný smrtelný člověk. Když ji poškozený drak Melanchton vyzve ke společnému útěku, je zaděláno na troufalý podnik, jenž otřese samými základy existence…
V mnoha směrech převratná Dcera železného draka v sobě netradičním způsobem spojuje alchymii a techniku, nejtemnější fantasy a drsný kyberpunk. Příběh o dospívání, jaký jste ještě nikdy nečetli, se odehrává na pozadí pochmurného nihilistického světa plného neřešitelných problémů a třídních střetů, v němž nic není tím, čím se zdá být, a za všechno se platí vysoká, strašlivě vysoká cena.