Epická fantasy plná bohů, hrdinů a temnoty
Měsíční zahrady jsou úvodním dílem desetidílné epické ságy Malazská Kniha padlých. Je až s podivem, že originál vyšel již v roce 1999 a dodnes se těší velké oblibě – právě (nejen) díky tomu se kanadský spisovatel Steve Rune Lundin, známý pod pseudonymem Steven Erikson, řadí mezi legendy světové fantastiky.
Vyprávěcí část Měsíčních zahrad je rozdělena do prologu, sedmi knih a epilogu. Dále nechybí seznam osob, dvě mapy – Genabakis a Darúdžistán – slovníček, doslov a pár slov o autorovi. Obsahově se tedy jedná o velmi bohatý román, ke všemu dokonale graficky zpracovaný.
Ve světě Malaz zuří válka – jak mezi smrtelníky, tak mezi bohy. Vzájemně se využívají, aby dosáhli svého, střetávají se ti, kteří by se spolu setkat nikdy neměli, intrikuje se, bojuje i vraždí, kouzlí pomocí chodeb… a v popředí toho všeho probíhá mnohovrstevný příběh, který se místy proplétá, aby se zas rozpletl, a míří k onomu kýženému okamžiku na konci.
Právě ta mnohovrstevnost je úžasná a prokletá zároveň. Při čtení potkáte spoustu postav, v nichž minimálně na začátku budete mít pěkný chaos, postupem času jim ale přijdete na chuť, protože každá má to svoje – ať už jde o úděl, vnitřní pohnutky, motivaci…
Charaktery jednotlivých hrdinů jsou propracované, aniž by se Erikson nějak výrazněji rozepisoval – ať se jedná o seržanta Whiskeyjacka a jeho Paliče mostů, kapitána Parana, čarodějku Besanu, božstvo Oppon, Minconoše, Kruppeho, co o sobě mluví v třetí osobě, asasíny, císařovniny velemágy nebo o její pobočnici… Budete je proklínat, chápat i nechápat, milovat či nenávidět… nebo si lámat hlavu nad jejich úlohami v tom zatraceně zapeklitém příběhu.
„Slova jsou jako mince – vyplatí se je shromažďovat.“
Co se týká samotného světa, Erikson vás do něj jednoduše hodí. Nečeká vás žádné popisování či vysvětlování, prostě si budete připadat vyprahlí po informacích jako ryba na suchu nebo zmatení jako včela ve městě. Některé z příběhových linek i samotné postavy totiž utváří historie, u níž nemáte ponětí, co se vlastně stalo. Celou dobu se budete ptát „Co? Proč? A sakra kdy?!“
Všechna tahle nevědoucnost je zabalena do chmurami prostoupeného a krví nasáklého temna. Když se potýkáte se všemi těmi postavami, máte pocit, že dobráci tu doslova vymřeli. Kniha je totiž plná zabijáků, zrádců, lupičů, vražedných asasínů, tyranů čekajících na probuzení, škodolibých bohů… dále také tragických osudů, smrtí i nešťastných lásek… Zcela jistě to není knížka na dobré spaní. A rozhodně není pro každého.
Měsíční zahrady jsou obtížným čtením z mnoha důvodů. Obsahují velké množství osobních i místních jmen a názvů, často těžkých na vyslovení, mnohé z historických událostí jsou nám skryté stejně jako minulosti jednotlivých postav, z jejichž předešlého života známe jen střípky – nebo dokonce nic – takže si můžeme jen domýšlet. Příběh předkládá spoustu otázek, ale podává jen málo odpovědí. Svět je představen jen povrchně, ač se v něm skrývá mnoho záludností a pohybuje se v něm spousta ras, lidí a mágů…
Zároveň je to však neskutečně propracované dílo, že si z toho nejeden fantasta sedne na zadek. Jen do této fáze musíte vyrůst. Dospět. Celkově je Malazská Kniha padlých takovou záludnou záležitostí, že vznikla internetová příručka Malazan Wiki.
Ať už mezi nimi hořelo cokoliv, bylo to nebezpečné. A díky tomu to bylo vzrušující.
Pokud jste zvyklí na popisnější fantasy typu Pán prstenů, na světy, které dávají díky autorově vysvětlování či postupném poodhalování smysl, už v prologu téhle ságy budete mírně řečeno „v řiti“. Sama jsem měla co dělat, abych knihu neodložila. První částí jsem se prokousávala opravdu dlouho, abych zhruba v půlce zjistila, že se nemůžu – a hlavně nechci – odtrhnout.
Eriksonovi se nedá odepřít jedno – dokáže čtenáře napínat jako tětivu. A už je jen na něm, jestli praskne a hodí knihu do kouta nebo se nechá natahovat pořád a pořád dokola…
Malazská Kniha padlých vás do sebe prostě vcucne a nepustí, dokonale si vás obmotá kolem prstů. I když budete mít chuť ji zahodit, roztrhat, pošlapat, neuděláte to. Buď ji zaklapnete a pošlete dál, protože to pro vás jednoduše není (a nikdo se nediví), nebo jí svými nenechavými prsty budete listovat až do konce.
A budete chtít víc. Protože ač má první díl úctyhodných 688 stran, je v něm toho sakra málo, aby to ukojilo vaši touhu po dalších příbězích a informacích. Bonusem revydání od Planety9 je neskutečně krásné (typo)grafické zpracování.
Milujete-li rozsáhlá epická fantasy díla, Měsíční zahrady byste si neměli nechat ujít. Jsou totiž plné neprobádané magie, nečekaných zvratů, intrikářských hrdinů, temnoty doslova kapající z každé druhé stránky, bohů a rozhodně jsou nadupané akcí.
Už jen z tohoto úvodního dílu pochopíte, proč se Erikson řadí mezi nejlepší autory světové fantastiky.
Informace o knize
Originální název: Gardens of the Moon
Autor: Steven Erikson
Série: Malazská Kniha padlých (1. díl)
Žánr: Světová literatura, fantasy
Rok vydání: 1999, v ČR 2002 a 2008 (nakl. Talpress), 2022 (Planeta9)
Počet stran: 688
Hodnocení na Databázeknih.cz: 84 %
Anotace
Malazská říše povstala z malého ostrovního království a vybudovala impérium, jakému není rovno, na ostří mečů a magii. Nekonečné války, vnitřní rozbroje i krvavé střet s obdivuhodným Anomanderem a jeho Tiste Andii, prastarými a nesmiřitelnými kouzelníky, jsou vyčerpávající a říše vře nespokojeností. Dokonce i armáda, dávno uvyklá na krveprolití, touží po chvilce oddechu. Císařovna Laseen však dál vládne pevnou rukou a poslušnost si vynucuje skrze své děsivé spárské asasíny. Nyní upřela svůj nenasytný zrak na Darúdžistán, starodávnou citadelu a poslední ze Svobodných měst v Genabakis. Poslední bašta nezávislosti dosud vzdoruje síle malazské armády. Nad městem se vznáší nebeská pevnost Měsíční kámen a sami obyvatelé Darúdžistánu si kladou otázku, kdo je vlastně jejich záhadný spojenec.
Zdá se však, že říše v této velké hře není sama. Ze stínu vystupují zlověstné síly a sami bohové se připravují vložit do hry…