Feel-good fantasy, do které se zamilujete
Mika Moonová je čarodějka, která se vždy držela pravidel – neupozorňovat na sebe, nezdržovat se příliš dlouho na jednom místě a udržovat si odstup od ostatních kouzelnic. Jenže to všechno padne ve chvíli, kdy dostane doslova čarovnou nabídku. Po letech věčného stěhování stane před svou dosud největší výzvou – zůstat na jednom místě déle než pár týdnů a dovolit si k někomu přilnout.
Jejím novým domovem se stává Ztracený dům, kde má naučit tři malé čarodějky ovládat jejich magii dřív, než omylem promění někoho v ropuchu. Jenže tahle domácnost je všechno, jen ne obyčejná. Společnost dělá banda excentrických spolubydlících, včetně nerudného knihovníka Jamieho, který je chladný, odměřený a… no, samozřejmě až podezřele přitažlivý. K tomu se přidá právník, jenž by mohl jejich existenci ohrozit, a Mika se najednou nachází uprostřed dobrodružství, které ji změní víc, než by si kdy myslela…
„Proč jste si tak jistí, že jsou to čarodějky? Jen proto, že vám to řekla Liliana?“
Nikdo jí na to však nemusel odpovídat, protože přesně v tu chvíli si Mika všimla, jak nejmladší z děvčat běží k provazovému žebříku. Jakmile se dětská noha dotkla lana, celý žebřík vzplál jasně zeleným plamenem. (str. 37)
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek od indické spisovatelky Sangu Mandanna je jako horká čokoláda v sychravém dni – hřejivý, vtipný, se sladkou příchutí kouzel. Jedná se o milý feel-good fantasy román, v němž se mísí přátelství, romantika a humor. Navíc vizuálně je kniha opravdovou pastvou pro oči – roztomilá obálka, krásná ořízka… zkrátka okouzlující nejen obsahem, ale i na pohled.
Za třpytivým závojem čar a humorných situací se ovšem ukrývají i hlubší témata, jako například hledání domova, přijetí sebe sama či síla nalezené rodiny. Mika dosud vyrůstala v osamění – čarodějky totiž mají jedno přísné pravidlo: nesdružovat se, neupozorňovat na sebe a rozhodně se k nikomu citově nevázat. Ale ve Ztraceném domě zjišťuje, že i pravidla mohou mít výjimku. Rodina nemusí být nutně pokrevní, ale taková, kterou si sami vybereme. Blízkost druhých nemusí být hrozba, ale dar. Příběh tak někdy připomíná, že i když se cítíme jako osamělá hvězda na noční obloze, vždy se může objevit někdo, kdo nám pomůže zářit ještě jasněji…
Jedinečným prvkem je originální propojení současnosti s magií, která tu ovšem nepůsobí jako laciná pohádková rekvizita, ale jako přirozená součást života – někdy užitečná, jindy zrádná a občas vyloženě průšvihová. Čarodějky tu nejsou tajemné bytosti v dlouhých pláštích, ale obyčejné ženy, které se snaží zapadnout, platit účty a moc při tom nevyčnívat. Autorka navíc kouzelnický svět umístila do prostředí malebného britského venkova, kde se ke slovu dostává nejen čarování, ale i vlídnost a láska. Nečekejte epické bitvy, ale tolik laskavosti a atmosféry, že vám bude líto knížku dočíst.
Možná problém spočíval v té její věčně dobré náladě, která mu byla cizí a připadala mu ještě horší než Ianova bezbřehá energičnost. To bylo určitě ono. Byla tak otravně, neúnavně sluníčková. (str. 112)
Ústřední hrdinka Mika je i přes veškerou svou „sluníčkovost“ zpočátku uzavřená a nedůvěřivá, raději se drží v ústraní. Avšak setkání s třemi malými dívkami, jež touží po kouzelnickém vzdělání, ji vytrhne ze stereotypu. Mandanna mistrně vykresluje, jak se Mika pod vlivem svých nových svěřenkyň postupně otevírá a učí se důvěřovat druhým. Jejich vztah je nejenom zdrojem úsměvů, ale i hlubokého citového pouta.
Vedle osamělé, ale okouzlující Miky působí knihovník Jamie jako zamlklý, věčně nabručený opatrovník Ztraceného domu, jenž má na všechno pravidla, pro každého přísný pohled a pro Miku zvlášť podezíravý výraz. Jeho rezervovanost ostře kontrastuje s její spontánností, což dává vzniknout jiskřivým výměnám názorů, lehce sarkastickým dialogům a postupnému sbližování, které se někdy odehrává navzdory jejich vůli.
Jamie je zkrátka muž, jenž na první pohled vypadá jako chodící seznam zákazů, ale pod vrstvou odměřenosti skrývá velké srdce a nečekanou něhu. Jeho vztah s Mikou se buduje pomalu, ale o to opravdověji – a jakmile se mezi nimi objeví první náznaky citu, je jasné, že tihle dva jsou pro sebe jako oheň a led.
Mandanna skvěle pracuje s tropem grumpy x sunshine (tedy mrzout a sluníčko), kde Mikina vřelost postupně prolamuje Jamieho obranné valy, a čtenáři si tak mohou užít romantickou linku, která není uspěchaná, ale přirozeně se buduje na pevných základech důvěry. Snad jediným rušivým momentem je nadbytečná milostná scéna, která v celkovém vyznění bohužel působí jako pěst na oko.
Kouzlo tohoto díla ale nespočívá jen v hlavní dvojici – je to i díky vedlejším postavám, jež vypravování dodávají neopakovatelný šarm. Nejvýraznější jsou samozřejmě malé čarodějky – Terakota, Rozeta a Altamira – každá se svou vlastní osobností, temperamentem i magickými schopnostmi. Jsou divoké, zvědavé a občas až nebezpečně talentované, což Mikinu výuku proměňuje ve zkoušky trpělivosti (a občas i přežití).
Nesmíme zapomenout ani na ostatní obyvatele Ztraceného domu, kteří tvoří nesourodou, ale láskyplnou náhradní rodinu. Každý z nich má v příběhu své místo a dohromady vytvářejí prostředí, kde nechybí dojemné okamžiky, uštěpačné poznámky ani situace, kdy si čtenář pomyslí: Tak tady bych chtěl/a žít.
Srdce ji bolelo strašlivou, vášnivou touhou po lásce. „A milujete se pořád, i o všech těch letech.“
„Mohl bych s Kenem prožít další stovku let a ani to by mi nestačilo,“ přiznal upřímně Ian. (str. 220)
Spisovatelčin styl psaní je jako dobře namíchaný lektvar – lehký, hravý, ale zároveň plný emocí a hlubších myšlenek. Dialogy jsou živé, postavy realistické a celé vyprávění vyniká skvělou plynulostí. Rozhodně nečekejte komplikované souvětí a přehnaně poetické obraty. Text je protkaný pohodovým humorem, který ale nikdy nepřebíjí důležitá témata – autorka zvládá vyvážit vtipné situace s těmi citlivějšími, což dělá knihu příjemně vyváženou.
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek jednoduše zahřeje na těle i na duši. Sangu Mandanna vytvořila svět, kde se magie prolíná s každodenním životem, a kde i ty nejobyčejnější věci mohou skrývat zázrak. Je to příběh o přátelství, lásce a hledání sebe sama, který vás nenechá chladnými.
Doporučuji všem milovníkům feel-good fantasy okořeněné láskou. Jestli hledáte čtení, které vás pohladí a vyvolá vám úsměv na rtech, rozhodně si nenechte ujít tuhle kouzelnou jízdu.
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek
Sangu Mandanna
Originální název: The Very Secret Society of Irregular Witches (2022)
Vydavatelství: laser (2024)
Žánr: feel-good fantasy, romantika
Počet stran: 344
Moje hodnocení: 88 %
Anotace:
Pravidla čarodějek jsou jasná – v zájmu přežití na sebe neupozorňovat, být co nejopatrnější a moc se nedružit ani s ostatními čarodějkami. Protože kde je čarodějek víc, tam šijí s magií všichni čerti. No jo, jenže co dělat, když vás osazenstvo jistého domu prokoukne? Ne, nechce vás upálit ani utopit ve vašem rybníčku s koi kapry. Je to mnohem horší. V tom domě totiž vyrůstají hned tři malé čarodějky. Bez výcviku. A za pár týdnů má dorazit právník, na jehož rozhodnutí závisí osudy všech v domě. A jasně, rozhodně v čarodějky nevěří, a pokud by v ně uvěřil, chtěl by ty monstra smazat z povrchu zemského.
A tak Mika sbalí do svého autíčka všechen svůj majetek – včetně toho rybníčku a koi kaprů (magie, co se divíte?) a vyráží na záchranně-vzdělávací misi. Čelit dětem, právníkům, hněvu nejstarší čarodějky v Anglii i zatraceně pohlednému Irovi.