Láska až za hrob aneb netradiční love story
Florence Dayová, stínová spisovatelka milostných románů, po bolestném rozchodu ztrácí víru v lásku – což je pro její profesi značný problém. A když jí nový redaktor Benji Andor odmítne prodloužit termín odevzdání rukopisu, svou kariéru by nejraději vzdala.
Osud jí ale přichystá daleko větší šok – musí se vrátit domů kvůli smrti svého otce. A co hůř, u jejích dveří se objeví duch, ovšem ne jen tak ledajaký – je to právě Benji…
Každý dobrý příběh má pár tajemství.
Tak mi to aspoň říkali. Někdy jsou to tajemství o lásce, tajemství o rodině, tajemství o vraždě… některá jsou tak bezvýznamná, že se stěží dají brát jako tajemství, ale osobě, která je tají, připadají obrovitánská. Každý člověk nějaké má. A každé tajemství skrývá svůj příběh.
A v mé hlavě má každý příběh šťastný konec. (str. 9)
Příběh Romantiků ze záhrobí staví na zajímavém kontrastu mezi smrtí a láskou. Florence pochází z rodiny, která provozuje pohřební ústav, a sama oplývá darem vidět duchy. To jí sice nikdy nepřineslo mnoho radosti, ale nyní se ocitá v situaci, kdy si s jedním z nich vytvoří silné pouto. Kniha tak nejen sleduje vývoj vztahu mezi Florence a Benjim, ale také se zabývá tématy smrti, ztráty, smíření a znovunalezení naděje.
Prostředí pohřebního ústavu a přítomnost duchů dodávají gotický nádech, který je občas odlehčen vtipnými dialogy a sarkastickými poznámkami. Nicméně, tíživá atmosféra truchlení nad ztrátou otce a Florencina vnitřní nejistota často převáží nad humornými momenty. Občas se můžete ocitnout v rozpoložení, kdy se vám zachce smát, ale zároveň pocítíte tíhu smutku a ztráty. Tato nevyváženost může být pro někoho rušivá, zatímco další ocení její hloubku.
Ashley Postonová se pokusila o originální mix romantiky, fantasy a humoru a rozhodně se nebojí klišé, naopak, s gustem se v nich rochní a vytváří z nich koktejl, který omámí svou chutí. Autorka a redaktor, duch a smrtelnice – to je kombinace, která zní jako z divokého snu, ale v rukou Postonové se mění v nečekaně uvěřitelné vyprávění. Bohužel ne vše se jí podařilo skloubit s grácií. Vypravování sice slibuje neotřelou zábavu, ale v praxi se potýká s několika zásadními problémy…
Můj táta byl mrtvý a já nepotřebovala, aby to ještě komplikovali duchové. Nepotřebovala jsem, aby to komplikoval kdokoli. Moje rodina byla už tak dost složitá – a to ani nemluvím o své minulosti v Mairmontu. Kdybych začala znovu hovořit s duchy, byla jsem si jistá, že bych se během týdne dostala v Mairmontu do řeči: „Už jste slyšeli, že je Florence zpátky a zase si povídá sama se sebou?“
Chudák Florence a její imaginární přátelé.
Florence a její duchové… (str. 102)
Jedním z největších nedostatků je nevyvážené tempo. První polovina se vleče jako pohřební průvod, postrádá výraznější dějový posun a čtenář se tak často nudí. Autorka se snaží střídat vtip s vážnými tématy, ale přechody mezi nimi jsou často kostrbaté a působí nuceně.
Romantická linka, která by měla být tahounem, je překvapivě slabá. Chemie mezi Florence a Benjim je spíše vlažná než žhavá a jejich vztah působí nedotaženě. Někdy se tak nemusíte ubránit dojmu, že se spisovatelka více soustředila na originalitu zápletky než na hloubku citů mezi protagonisty.
Celkově lze říct, že postavy v Romanticích ze záhrobí jsou smíšené. Florence je komplexní hrdinka, která se potýká s vnitřními démony, ale její nerozhodnost a vnitřní zmatenost mohou někoho až iritovat. Benji je sice ve své podstatě charismatický, ale jeho osobnost lze vnímat jako nevýraznou až pasivní.
Vedlejší postavy a zápletky se také potýkají s nedostatkem propracovanosti. Zejména pes jako starosta či konflikt s Heather a její proměna z mrchy na takřka až „anděla spásy“ se jeví jako nedotažená a v podstatě zbytečná. Snaha o moderní genderové zastoupení, zejména nebinární postava Dana, pak působí v českém překladu až rušivě.
Očekávání vs. realita je další kámen úrazu. Anotace slibuje romantickou komedii, ale dočkali jsme se spíše melancholického dramatu o smrti a truchlení. Styl psaní na jednu stranu poskytuje čtivost, jindy je zas rozvláčný a málo poutavý, což ještě umocňuje pocit nudy. A i když je humor místy svěží, ne vždy se trefí do černého…
Byla jsem bláhová a tušila jsem, že si tím jenom ublížím. Protože jestli jsem věděla něco o smrti, tak to, že s duchy bylo loučení těžší než s mrtvými. (str. 151)
I přes tyto nedokonalosti nelze Postonové upřít snahu o originalitu a o to poukázat na důležitá témata. Knížka si jistě najde své čtenáře, kteří ocení její neotřelý nápad a špetku vtipu. Nicméně, pokud hledáte strhující romantický příběh, budete možná zklamáni.
Romantici ze záhrobí jsou zkrátka jako dezert – ne dokonalý, ale chutný. A i když vám po něm možná zůstane pachuť melancholie, zároveň vás naplní nadějí a vírou v lásku, která překoná i hranice záhrobí.
Romantici ze záhrobí
Ashley Poston
Originální název: The Dead Romantics (2022)
Vydavatelství: Red (2024)
Žánr: román pro ženy
Počet stran: 360
Moje hodnocení: 70 %
Anotace
Florence Dayová je stínovou spisovatelkou, která má velký problém. Má psát milostné romány za slavnou autorku romantických knížek, ale po zdrcujícím rozchodu přestala věřit na lásku. A když jí její nový, přísný a akurátní (ovšem nepopiratelně sexy) redaktor Benji Andor odmítne znovu prodloužit termín odevzdání posledního rukopisu, je Florence připravená svou kariéru pověsit na hřebík.
Pak ale udeří tragédie; Florence se musí naléhavě vrátit domů – a to poslední, co čeká, je, že se u jejích dveří objeví duch. A ne jen tak ledajaký. V celé své upjaté kráse se jí začne zjevovat přízrak jejího nového redaktora, který je pořád hrozně sexy, ale taky nepochybně velmi mrtvý.
Když mezi nimi začnou přeskakovat první jiskry, je Florence víc než jasné, že se nemůže a nesmí zamilovat do ducha. Ale může jí Benji pomoct uvědomit si, že láska přece jen nevymřela?