Na hranici kouzel a drsnosti života
Živin útěk před krutým životem v osadě do lesa se jí stává osudným – nachází ji tajemná dívka, která ji dovede do Barevného údolí, daleko od jejího předchozího bytí. Zde Živa zjišťuje, že zdaleka není tak obyčejná, jak si celou dobu myslela – je totiž jedním z dětí přírody. Je Jarem. A i přes to, že její nová cesta, na níž se musí provázat nejen se svými dušemi, ale i s přírodou, se jeví jako dobrodružství plné kouzel, Živa se s tím vším nedokáže vyrovnat – až příliš smutní po milované matce.
Živino zmizení se stává osudným i několika dalším lidem, obzvlášť právě její matce Mladě. Zatímco Živa se snaží naučit žít s novou nelehkou úlohou v místě daleko od domova a od matky, Mlada ze ztráty dcery doslova šílí – a snaží se vyrovnat s její smrtí.
Spálená a vyprahlá země pukla. Z jejích trhlin se ronily slzy.
První díl Těch předurčených od české autorky a zakladatelky nakladatelství Brk Nikol Wolfové je na první pohled velmi útlou knížečkou, která ovšem skrývá plno moudrých myšlenek a zajímavých zamyšlení se nad přírodou, životem i smrtí, lidskostí či náboženskou rozdílností.
Samotný příběh je kouzelný a drsný zároveň. Zatímco v Živině lince se seznamujeme s magickým Barevným údolím a jeho obyvateli, tedy Létem, Podzimem a Zimou, Mladina linka vypráví o krutém životě v lidské osadě, kde je velmi vyhrocena náboženská situace – pohanští bohové jsou zatracováni, krvavé rituály nejsou ničím výjimečným, věří se na čarodějnice apod.
Právě tento kontrast mezi kouzelným a přívětivým Barevným údolím a krutým, nábožensky rozpoloženým světem je doslova dechberoucí. Čtenář se při čtení dostává z jednoho emocionálního rozpoložení do druhého – chvíli se rozplývá nad krásným světem plným barev, kouzel a přírody, po chvíli ho šokuje lidská krutost či bezmoc. Ač jsou popisy v knížce velmi stručné, emoce prýští snad z každé stránky.
„Pamatuj si, že legendy tvoří paměť, ať lidská, nebo ta naše. Mysl stárne a vybírá si vzpomínky, které si chce pamatovat. A ty, které si pamatovat nechce, buď zapomene, nebo je přetvoří.“
Postavy jsou charakterově naprosto jiné a rozhodně je nelze nazvat šablonovitými – není pochyb, že si s nimi autorka vyhrála a každé vdechla vlastní osobitost . Tu a tam se jejich příběhy prolínají do děje, neboť se často mění vyprávěcí linky – většinou se jedná o pohledy Živy a Mlady, občas je ale prostoupí některý z vedlejších hrdinů, což knížce dodává na dynamičnosti a zajímavosti.
Co se týká ústředních postav, Mlada ve mně vyvolávala rozporuplné pocity. V jednu chvíli jsem ji litoval, chápala, rozuměla jejím lehce šíleným výkyvům, posléze mě šokovala některá její rozhodnutí a litovala jsem zlé, které potrestala. K Živě jsem si cestu ještě nenašla (doufám, že se to v dalších dílech zlepší, nepřijde mi jako zavrženíhodná postava), občas mi přišla „ufňukaná“, i když se to na druhou stranu dalo pochopit.
Mým oblíbencem se v první části stal Podzim – zde působí jako mírumilovný a spravedlivý syn přírody – a za nejneoblíbenější bytost tu považuji Léto. Přitom toto roční období mám ze všech nejraději, v Předurčených je z něj ale ukřivděná dívka, jíž nevidíte do hlavy a jen přemýšlíte, proč je vlastně taková.
Jedná se o originální příběh bez zajetých fantasy klišé, jako jsou draci, elfové apod., obohacen o lásku a souznění k přírodě. Z mého pohledu by knize však prospěla lepší korektura, obzvlášť co se týká opakování slov či lepšího slovosledu. Jedná se sice jen o drobnosti, kterých si většina čtenářů nevšimne, nicméně pozornějšímu oku to jistě neunikne.
Ti předurčení 1 jsou milým, leč velmi drsným příběhem, který je až na drobné nedostatky psaný krásným poetickým jazykem, který mně osobně v současné literatuře chybí. Za to autorce vřele děkuji, mé literární srdce při čtení doslova plesalo a užívalo si každičký řádek.
Informace o knize
Autorka: Nikol Wolfová
Žánr: česká literatura, román, fantasy
Série: Ti předurčení (1. díl)
Rok vydání: 2019
Počet stran: 144
Hodnocení na Databazeknih.cz: 80 %
Anotace
Svět je na přelomu pohanského a křesťanského věku, kde stále mají své místo kněží, hadači a čarodějnice. Příroda a její zákony jsou hlavním smyslem životů obyčejných lidí, stejně jako strach z neznáma. V dobách drsných kultů, zaklínání a všudypřítomné smrti se pohybuje i dívka, která touží jen žít, a to se svou matkou, na kraji osady, kde se narodila. Příběh je návratem do dávné minulosti, ve které roky plynou s každou další sklizní, víra se mění rychle jako měsíc ve svém cyklu a roční období se pravidelně střídají.