V odstínech ročních období… a krve
Barevné údolí. Jaro, Léto, Podzim, Zima. Pochodně, které udávají přírodě řád. Jakmile přijde jejich čas, pod rouškou magie se se svými zvířecími dušemi vydají z Údolí mezi živé a krajinu přikryjí hávem svého ročního období. Zní to jako pohádka? Jistě. Akorát že vůbec.
Stáří je složité, smrt nahánějící strach. Zima o tom ví své. Bojuje o každou další chvilku na tomto světě a je ochotná udělat cokoliv. Léto se stále zmítá v nesnášenlivosti k Jaru, která už se s magickým osudem stačila – více méně – smířit, po svém. Chudák Podzim netuší, co se kolem něho děje…
Svět živých se mezitím potýká s vřícími náboženskými změnami, od pohanství ke křesťanství. A přechod to není vůbec jednoduchý. Naopak, je krutý. Plný bolesti, krve, strastí i ztrát. Osada, donedávna chráněná slibem samotného krále, se bude muset postavit blížícím se změnám čelem. Bojovat za přežití i vlastní existenci. Ale hlavně za budoucnost.
Tiša i všichni starší to ví. Jsou si vědomi, že jejich děti nemohou být hrozbám okolního, k pohanům ne zrovna přívětivého světa vystavováni bez schopnosti bránit se, proto je čeká drsná zkouška dospělosti. Obzvlášť když se mezi nimi skrývá někdo důležitý…
Lidé jsou vlastně neskutečně věřící a nejvíce tíhnou k tomu, co neumí vysvětlit.
Už od začátku třetí části Těch předurčených je znát, že Nikol Wolfová se v psaní opět neskutečně posunula. Text krásně plyne, stylistika se vytříbila a dialogy, okořeněné o peprnější výrazy a drsnou mluvu, působí svěže, uvěřitelně a vyspěleji než v předchozích částech. Gradace prozatím nejdelšího dílu je postupná, zpočátku pomalejší, zaměřená spíše na poznávání tradice v osadě, kde Tiša žije, a na rozplétání vztahů mezi pochodněmi, nabírá však na tempu a konec je doslova prošpikovaný jedním překvapením (nebo šokem, chcete-li) za druhým.
Hlavní dějové linie vyprávěné z pohledu Tiši a Jara jsou protkané vstupy jiných postav, které se postupem času propojí a nabydou na důležitosti. S jednotlivými charakteristikami si spisovatelka vyhrála, nikdo nevyznívá ploše či černobíle. Věřím, že takový nájemný zabiják lomeno mamánek pobaví.
Stejně jako v předešlých dílech je i zde citelná láska k přírodě, životu i svobodě, dále mocné mateřské pouto. Nechybí ani různé legendy či příběhy, které pomáhají blíže poznat slovanskou mytologií inspirovaný svět, jenž autorka stvořila.
„Jak stárnu, připadá mi, že se můj strach vůči světu a jeho nástrahám neúměrně zvětšuje.“
V Těch předurčených 3 se ještě o něco výrazněji stírají hranice mezi magickým Barevným údolím a surovým světem lidí, než tomu bylo doposud. Mezi smrtelníky se pohybují potomci nadpřirozených bytostí a pochodně čelí trpkostem lidství víc, než si byly kdy ochotné přiznat. Jejich charaktery čelí změnám, strachům i touhám, koho jste v předešlých dílech nenáviděli, najednou nebude působit tak černobíle, a koho jste si oblíbili, náhle uvidíte v jiném světle. Jak se mění svět kolem hrdinů, oni se mění s ním.
Série Ti předurčení má rozhodně vzestupnou kvalitu. Díl od dílu je propracovanější, temnější, akčnější i dramatičtější, je napínavé čekat, co si na nás Nikol Wolfová, autorka a zakladatelka nakladatelství Brk, přichystá v dalším pokračování. Osobně se na čtvrtý díl těším a jsem zvědavá, jak se hrdinové s nastolenými osudy popasují.
Informace o knize
Série: Ti předurčení (3. díl)
Autorka: Nikol Wolfová
Žánr: Fantasy, historický
Nakladatelství: Brk
Rok vydání: 2023
Počet stran: 214
Hodnocení na Databazeknih.cz: 94 %
Anotace
Svět, jak ho Tiša, hraničáři i ostatní z osady znali, už není. Jejich bezpečí zaručené králem pominulo a jim nezbývá, než se pokusit přežít v nových, pro ně neznámých podmínkách.
V Údolí to na první pohled vypadá na usmíření, ale Jaro má i přes všechna smířlivá gesta v hlavě neodbytnou myšlenku: Tohle smrdí jako mrtvá krysa.