RECENZE: Víno a čáry (Luanne G. Smith)

Kouzelná romance z prostředí francouzského venkova

Elena je vinná čarodějka, která posledních 7 let žila prokletá v ropuchu. Vrací se do svého domova, na vinici ve francouzském údolí Chanceaux, poháněná touhou po pomstě. Věří, že za její zakletí je zodpovědný Bastien, její bývalý snoubenec.

Po návratu na Château Renard, v němž trávila své dětství i dospívání, však zjišťuje, že v době její nepřítomnosti se spousta věcí změnila. Elenina grand-mére musela vinici i dům prodat, neboť jí docházely finance, a na vinici někdo uvalil kletbu, která způsobovala, že vyrobené víno nebylo dobré nebo se jej nedařilo vůbec vypěstovat.

Nový majitel Jean-Paul je sice vystudovaným právníkem, ale jeho snem bylo vinařství. Přese všechny technické a vědecké pokusy zachránit víno před úpadkem užívá svých znalostí a zatvrzele odmítá jakákoliv kouzla, ač jsou vinné čarodějky v údolí velmi oblíbené. Důsledkem několika událostí a zjištění, že nad vinicí se vine nejedna kletba, od svého přesvědčení přece jen ustupuje  a navíc zjišťuje, že k podivné a tajemné Eleně cítí víc, než je ochoten si přiznat.

Jenže prokletí není to jediné, s čím se Elena a Jean-Paul musí vypořádat. Po okolí se nachází mrtvá vysátá zvířata. A poté, co stejným způsobem ve vesnici zemře i člověk, se oba hrdinové dostávají do spousty problémů…

Její oči dál spočívaly nad vodní hladinou, zatímco jí v ústech bojovala o život můra. Zamrkala, aby si její křídla posunula za jazyk, a ucítila podivnou nevolnost. Ten zvláštní pocit rezonoval v jejím ropuším mozku, dokud neusoudila, že do budoucna bude lepší se těm chlupatým se žlutými křídly radši vyhýbat.

Kouzelná romance, kterou slibuje už samotná knižní obálka, není to jediné, co Víno a čáry z pera americké spisovatelky Luanne G. Smith nabízí. Vinná magie je tu uchopena s náležitou originalitou a spíše než moderní čarování připomíná stará dobrá bylinná kouzla a rýmovaná zaklínadla.

V příběhu je obzvláště vinnému čarování věnován dostatečný prostor, čtenář tak má možnost ho pochopit, a dokonce si jej vychutnat. Veškerá pravidla spadají pod úmluvy, existuje též Úřad, který na tyto zákony dohlíží a jejich porušení trestá. Zároveň tu magie působí dojmem, že není ničím jedinečným  čarodějky žijí volně mezi lidmi a ve světě se jich nachází mnoho. Specializují se na různá odvětví, kromě vinných zde potkáme pivní, pouštní, travičky aj.

Vedle propracovaného a originálně pojatého magického systému se autorka opírá i o prvky viktoriánské éry. Příběh díky tomu místy působí až kouzelně historicky. Dokonce se zde umně pracuje se vztahem církve k čarodějnictví  najdeme zmínky o honech na čarodějnice, jejich soudy, následné mučení nebo upalování. Jedna z postav tuto bolestnou dějinnou etapu až „fyzicky“ odráží.

I víno jako takové má ve vyprávění velký význam. Je možné ho zaznamenat snad na každé stránce, ať už se jedná o metody pěstování, skladování, degustaci, nebo v rámci samotného čarování. Skvělé víno je tu natolik důležité, že se stává ústředním rozbrojem mezi zdejšími velkými vinaři.

Elena je uvěřitelnou hlavní hrdinkou – odvážná, silná, zároveň však pomstychtivá. Oproti tomu Jean-Paul se navzdory slibnému začátku, kdy odmítal všechno kouzelné a v podstatě tomu ani nevěřil, postupem času měnil v nudného zamilovaného „troubu“. O Bastienovi od začátku do konce netušíte, co si o něm myslet, o jeho nové ženě nemáte moc dobré mínění, které se nakonec ukáže jako pravdivé. Pozoruhodné jsou i Eleniny spoluvězenkyně, kdy jedna oplývá mocí pouštní čarodějky a druhá je mladou a drzou zlodějkou. Nejzajímavější ze všech mi ale přišla Elenina grand-mére. Ač na první pohled stárnoucí čarodějka ztrácející své schopnosti, ke konci ukáže pravou tvář.

Jeho rozum sice byl skálopevně přesvědčený, ale jeho touha vytvářela mezi hlavou a srdcem takový rozkol, že napůl věřil, že ho nějak očarovala.

Ačkoliv knižní obálka slibuje kouzelnou romanci, samotná romantická linka je lehce upozaděna. Ne sice příliš, má určitý význam, přesto mě osobně trochu zklamala. Už od samotného začátku je jasné, že se dají dohromady, ovšem vývoj vztahu a finální završení na mě příliš nezapůsobily. Z Elenina pohledu jsem získávala pocit, že se do něj sice zamilovává, ale tak nějak je jí to „jedno“, zatímco z Jean-Paulova mi to přišlo až moc… okaté? Násilně vtlačené? Každopádně to nebylo zajímavě uchopené a jejich postupné zamilovávání se by si zasloužilo více tajemna i gradace.

Víno a čáry nejsou nikterak složitým čtením. Je to dokonale oddechové, psané jednoduchým jazykem protkaným francouzskými výrazy, bez zbytečných popisů. Magické náležitosti jsou obestřené atmosférou francouzského venkova, který sám o sobě působí magicky. Vedle fantaskního čarování, lehké romantiky či historického nádechu lze v příběhu vycítit i lehkou detektivní zápletku, která děj přece jen o něco ozvláštňuje. 

Knihu doporučuji dospělým čtenářkám, rozhodně nenese známky young adult literatury. Milé a kouzelné počtení, dokonalé jako oddechovka  třeba ke sklence dobrého vína.

 

Informace o knize

Originální název: The Vine Witch
Autorka: Luanne G. Smithová
Série: Víno a čáry (1. díl)
Žánr: Fantasy, romance
Rok vydání: 2019, v ČR 2021 (nakl. Cosmopolis)
Počet stran: 296

Hodnocení na Databazeknih.cz: 73 %

Anotace

Zaklít čarodějku se nevyplácí…

Mladé čarodějce Eleně se po sedmi letech podařilo osvobodit z moci zlé kletby a vrátila se domů na vinici v údolí Chanceaux. Tam však zjistila, že za dobu její nepřítomnosti se spousta věcí změnila. Vinici převzal bývalý právník z velkého města, který odmítá staré ověřené metody i kouzla a snaží se řídit vědou a rozumem.

Podaří se Eleně odhalit, kdo stojí za jejím prokletím? Dokáže novému majiteli vinice, jak moc se mýlí a jak je pro něj důležitá? Ukáže se, kdo má na svědomí mrtvá zvířata, která už se nějakou dobu objevují po celém údolí?

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít nahoru