Fenomén, nebo jen další fantasy klišé?
Úvodní díl chystané série Empyreum Čtvrté křídlo od americké spisovatelky Rebeccy Yarros se v předešlém roce stalo světovým fenoménem v žánru young/new adult fantasy. Kniha, která spojuje romantiku, akci a draky, přitáhla pozornost čtenářů snad z celého světa. Ale skutečně si zaslouží veškerou tu pozornost a chválu?
Děj se odehrává ve světě, kde draci a lidé žijí v symbióze. Hlavní hrdinkou je Violet, křehká dívka, jež se celý život připravovala do kvadrantu písařů. Její matka, obávaná generálka Sorrengailová, ji však donutí bojovat o místo mezi dračími jezdci – i navzdory skutečnosti, že Violet nemá fyzické předpoklady pro tvrdý výcvik, který ji v akademii Basgiath nemine. Kromě neúprosného tréninku ji zde navíc čeká soupeření na život a vzrušující romance s drsným a tajemným Xadenem.
Šedesát osm mrtvých.
Když trhnu hlavou dopředu, žár plamenů mi téměř sežehne tvář, ale jestli uteče někdo další a bude popraven stejným způsobem, nechci to vidět. V mé blízkosti se ozve další křik. Sevřu čelist, jak nejsilněji dokážu, abych nevydala ani hlásku.
Ucítím další nárazy horka, jeden nalevo ode mě a pak další napravo ode mě.
Tak to už je sedmdesát. (str. 56)
Jedním z hlavních lákadel jsou bezesporu zmínění draci. Naštěstí tu nefigurují jen jako dopravní prostředky nebo bojová zbraň; mají vlastní vědomí i možnost volby, což dodává příběhu magický nádech a zároveň prohlubuje emocionální vazbu mezi tvorem a jezdcem. Detail, který mnoho čtenářů jistě ocení – byť je tento koncept v literatuře poměrně známý. Jejich pouto je však někdy až nepříjemně symbiotické.
Propojení draků a lidských bojovníků má nesporně své kouzlo, ale podobný motiv (s řadou dalších) se už objevil v jiných knížkách, například v Eragonovi. Yarros se sice snaží o svěží oživení již tolikrát užitých prvků, stále však chybí výraznější osobitost, která by titul vyčlenila z řady. Přestože obsahuje takřka vše, co si žánr žádá – napětí, akci, jímavou atmosféru i jiskřivou romantiku (přidejte k tomu zmíněné okřídlence, prostředí temné akademie a bestseller je na světě) – právě kvůli repetitivnosti může na někoho působit nepříjemně povědomě a začít snadno nudit.
Nicméně dnešní trh je doslova přesycený romantickými fantasy. Je proto těžké v tom množství najít něco, co alespoň vzdáleně dýchá originalitou – a to v jakémkoliv směru, ať už v rámci romance, světotvorby, pojetí magie, či v samotném námětu. A i když Čtvrté křídlo přináší poutavé čtení, postrádá prvek neotřelosti, jenž by ho odlišil. Inspirace u známých titulů jako Eragon, Hunger Games či Divergence je v tomto případě cítit víc, než by bylo třeba.
„Já jí to nepovím.“ Moje slova znějí defenzivně.
„Já vím. Proto taky ještě žiješ.“ Uvězní můj pohled ve svém. „Jde o tohle, Sorrengailová. Naděje je vrtkavá, nebezpečná věc. Okrádá tě o soustředěnost a směřuje ji k tomu, co je možné, namísto aby ji udržela tam, kam patří – na tom, co je pravděpodobné.“ (str. 146)
Ústřední hrdinka Violet Sorrengailová má své klady i zápory. Outsiderka nucená ke změně životního směru, která se v náročném výcviku spoléhá na bystrou mysl místo síly. Jelikož spisovatelka Violetinu křehkost opakovaně připomíná, časem to může začít působit nevěrohodně – zvlášť ve vášnivých scénách, kde její křehké tělo zvládá nápor bez větších problémů. Postava se vyvíjí a roste, ale mnohé těžké situace zvládá až překvapivě snadno, což jí dodává poněkud šablonovitý nádech.
Také charaktery kolem Violet, jako je její ochranářský kamarád Dain nebo „nebezpečný“ Xaden, vykreslují žánrově oblíbené archetypy, které přispívají k dynamice děje, avšak bohužel také k neoriginalitě. Zatímco Xaden přináší klasický trop „od nenávisti k lásce“, Dain působí až příliš disciplinovaně a předvídatelně. Přestože i romantická linka vykazuje určité stereotypy, čtenářky si určitě užijí dramatické a emotivní momenty, které ji doprovázejí.
Jedním z největších kladů knížky je její temná, téměř hmatatelná atmosféra, jež vtáhne od prvních stran. Zkoušky jsou náročné, napětí roste a násilí se v akademickém životě stává běžnou záležitostí. Basgiath je nelítostným prostředím, kde selhání může znamenat smrt, což dodává na syrovosti, která je v rámci žánru příjemným zpestřením. Příběh i navzdory vyššímu počtu stran plyne rychle a autorka umí zaujmout nečekanými zvraty. Vedle fantasy složky se tu prolínají těžká témata jako šikana, násilí, vzpoury či mocenské intriky.
Styl vyprávění je přímočarý a dynamický, vhodný pro cílovou skupinu. Jazyk je místy přizpůsoben mladšímu publiku, zůstává však dostatečně univerzální, aby udržel zájem širšího spektra čtenářů. Přímé dialogy a ostré konfrontace dodávají na svižnosti a akčnosti.
„Ano. A mohl bych ti lhát, Violence, ale nelžu. Bez ohledu na to, co si právě teď myslíš, jsem ti nikdy nelhal.“ (str. 473)
I přese všechny mé výtky Rebecca Yarros nabízí dobře namíchaný koktejl emocí, odvahy a magie, který i přes častá klišé dokáže upoutat. Čtvrté křídlo je čtivým počtením, jež potěší především fanoušky temnější a jiskřivé romantasy – pro náročnější publikum však může být jen příjemnou, i když nepříliš překvapivou zastávkou v žánru, kde už většinu podobných motivů známe více než dobře. Osobně hodnotím knihu jako zábavnou, ale nelze říct, že bych ji považovala za must-read…
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Originální název: Fourth Wing, 2023
Série: Empyreum (1. díl)
Vydavatelství: Fragment (2024)
Žánr: fantasy, romantika
Počet stran: 536
Moje hodnocení: 72 %
Anotace:
Dvacetiletá Violet Sorrengailová měla nastoupit do kvadrantu písařů a strávit život mezi knihami. Její matka, nesmlouvavá velící generálka, jí však nařídí, aby se připojila ke stovkám kandidátů toužících dostat se mezi navarrskou elitu: dračí jezdce. Violet chybí trénink, navíc je menší než ostatní a draci se s „křehkými“ lidmi nespojují. Spálí je! Proto bude potřebovat všechen svůj důvtip, aby obstála. Brzo ale zjistí, že z Basgiathské válečné školy vedou jen dvě cesty ven: absolvovat, nebo zemřít.