Cestování mezi knižními světy s vražednou pachutí
Litersum, doslova sen každého knihomola. Oblíbené postavy zde existují, jejich fiktivní světy též a, co je ještě lepší, lze mezi nimi cestovat. Právě proto existují litreálové, potomci lidí a hrdinů z knih.
Jedním z nich je i Malou Wintersová. Jakožto dcera lidské ženy a knižního záporáka se stala antimúzou. Pracuje pro tajnou agenturu sídlící v Litersu a pro udržení rovnováhy dělá přesný opak toho, co múza – krade inspiraci. Stačí jí jediný polibek a připraví spisovatele o nápady.
Tohle „poslání“ ji však přivede do jednoho velkého maléru – autory, jež měla Malou za úkol políbit, někdo vraždí. A protože se až znepokojivě často objevuje na místě činu s ne zrovna důvěryhodnými výmluvami, pro policii se stává podezřelou číslo jedna. Obzvlášť podezřívavý ohledně jejích přítomností v blízkosti zavražděných je mladý detektiv Chris Linsbury. Jenže jak mu má Malou dokázat svou nevinu, když pravý důvod je poněkud… nadpřirozený? A kdo je skutečným viníkem?
Nikdy se nepleť mezi čtenáře a jeho knihu, říkávala vždycky moje kamarádka Emma. To nedopadá dobře.
Polibek múzy, první díl série Litersum od Lisy Rosenbecker, je YA urban fantasy s velkým potenciálem, který byl naplněn tak napůl. Děj se odehrává v Londýně, jemuž nechybí nápaditý paralelní svět plný záhadných dveří a knižních příběhů. Nechybí ani romantická či detektivní zápletka, funguje tu magie…
Knížka se čte plynule, jazyk je jednoduchý, vhodný zejména pro mladší čtenářstvo. Určitá čtivost se tedy nedá popřít, ačkoliv občas zbytečně složitá souvětí mohou přece jen ztížit čtení. Pro někoho může být plusem lehký humor, jenž se v mém případě s úspěchem nesetkal.
Hlavní dějová linka není nikterak originální, ale ani vyloženě nezajímavá. Máme tu hlavní hrdinku, která padne do nemilosti poté, co se objeví ne na jednom, ale na několika místech činu. Aby svou nevinu dokázala, musí podezřívavému detektivovi – který se k ní mimochodem nechová dvakrát příjemně, ale ona stejně propadá jeho (ne)šarmu už od samého začátku – říct, kým je, čímž se společně dostávají do Litersa a pokouší se najít skutečného pachatele.
Příběh příjemně graduje, nechybí mu špetka napětí. Vzhledem k Malouině pramalému povědomí o Litersu je však protkaný mnohým vysvětlováním, což ho přece jen místy natáhne, tím pádem i zpomalí. Ke všemu je celý ten knižní vesmír – a magie kolem něj – vcelku komplikovaný a nelze říct, že dostatečně popsaný. Autorka zapracovala spoustu skvělých myšlenek, které ale řádně nerozpracovala. V mnoha případech jen klouže po povrchu a místy je čtenář ze všeho víc zmatený než ústřední hrdinka. Bohužel ani motivy k vraždění nevyznívají zrovna dostatečně, podobně jako závěrečná konkluze, která působila zbytečně urychleně a chaoticky.
Ty vraždy se mnou nějak souvisely. Musely se mnou nějak souviset. I když bych se taky raději vymluvila na náhodu. Nebo ne? Nebo by bylo lepší, kdyby pro to existovalo nějaké logické vysvětlení, které by nás někam dovedlo? Jak se říká v jednom německém přísloví, které jsem se naučila na kurzu na univerzitě a které tak krásně zní: Když kartami zamíchá náhoda, rozum nemůže vyhrát.
Všechno to odkrývání zajímavého universa a hledání vraha Lisa Rosenbecker svěřila Malou, z jejíhož pohledu je vyprávěno (ich-forma). Tahle hrdinka je sympatická, milá, citlivá, odvážná a odhodlaná přijít pravdě na kloub, zároveň ale působí spíš jako náctiletá středoškolačka než dospělačka s tajnou prací.
Podobně na tom jsou i Malouina nejlepší kamarádka Emma či seržant Chris Lansbury. Budování důvěry bývá dlouhým procesem, obzvlášť je-li zpočátku zpochybňována, Chris ale umí otočit velmi rychle a ze stadia „nevěřím ti“ do stavu „líbíš se mi“ překlenul až znepokojivě rychle. Též jeho reakce na objevení magické dimenze plné literárních hrdinů se poněkud vymyká důvěryhodnosti.
Oběma protagonistům chybí hloubka a hodnověrnost, stejně jako je tomu u ostatních postav, kterých je na tak krátkém prostoru zbytečně moc. Nejsympatičtější osobnost ze všech má kocour Sheldon.
Bůhvíjakou hloubkou neoplývá ani romantická linka. Bohužel i ta je suchá jako říční koryto uprostřed pouště, mezi Malou a Chrisem panuje nulová chemie. Na druhou stranu oceňuji, že je přímá, bez zbytečných klišoidních překážek či kýčovité erotiky. Díky své šetrnosti je vhodná pro náctileté čtenáře.
Happy end vypadá jinak. Na jednu stranu jsem doufala, že ho chytí, na druhou stranu jsem byla ráda, že jim unikl, protože jinak bych tu pravděpodobně nebyla já.
Věřím, že jako oddechová četba, třeba pro začátečníky fantastiky pro mládež, Polibek múzy nemusí být špatnou volbou. Skutečně je to čtivé, děj ubíhá jako po másle, hrdinové jsou svým způsobem sympatičtí a ač jsou dospělí i pracující, styl vyprávění i celková atmosféra bude bližší čtenářkám kolem patnácti let. A to i navzdory skutečnosti, že se objeví (neexplicitně podané) vraždy.
V rámci žánru ovšem rozhodně existují lepší, propracovanější a zábavnější díla, tudíž čtenáře, kteří mají podobný druh literatury načtený, nenadchne, neurazí. Zkrátka takový zlatý střed.
Polibek múzy, Litersum (1.)
Lisa Rosenbecker
Originální název: Musenkuss, 2016
Vydavatelství: Fragment (2023)
Překlad: Barbora Špundová
Žánr: Urban fantasy, YA, romance, detektivka
Počet stran: 296
Anotace
Napínavá urban fantasy se špetkou krimi pro všechny milovníky knižních světů.
Malou je antimúza. Jako potomek skutečné ženy a fiktivního knižního hrdiny dostala do vínku neobvyklou schopnost: polibkem dokáže spisovatelům krást nápady. Svůj úděl se snaží využít pro dobro literatury, upadne však v podezření, že několik autorů připravila kromě nápadů i o život. Teď musí své jméno očistit a odhalit skutečného vraha. Proč se jí ale rozbuší srdce pokaždé, když se objeví ten protivný mladý detektiv ze Scotland Yardu? A nespravil by to taky polibek?