ROZHOVOR: Kristina Waagnerová

1. V loňském roce (2021) ti vyšly dva díly z chystané (a za mě velice zdařilé, doporučuji všem příznivcům fantasy) série Zlatá Grai – Zlatá Grai a Dotek viatáru – přes nakladatelství E-knihy jedou. Představila bys nám je v krátkosti? Komu bys je doporučila? A kolik dílů chystáš?

Jedná se o fantasy pro dospělé, myslím, že cílovou skupinou jsou všichni, koho vzala za srdce Hra o trůny tak jako mě. Také bych je doporučila fanouškům Zaklínače nebo warhammerovských ság.

Jde o příběh ze světa ovládaného dvěma magií obdařenými rasami. Denním lidem, jorrei – bytostmi podobnými andělům -, a nočním lidem sarrei – ti připomínají upíry či temné elfy. Tyto bytosti existují jen za své denní doby a setkávají se za úsvitu a za soumraku, kdy spolu urputně bojují.

Příběh začíná okamžikem, kdy všechna dosavadní pravidla skončí. Sledujeme vývoj několika postav, které se během prvního dílu vyvinou a postaví na startovní čáru. Pak už čtenáře čeká souvislý sprint až na konec čtvrtého, finálního dílu.

2) V knížkách se ti proplétá několik osudů. Nevyprávíš jen jeden příběh, ale hned několik. Čí je tvůj nejoblíbenější a proč? Kterou z postav sis nejvíc oblíbila?

Již od začátku je zřejmé, že ústřední postavou je Isarell. Z jejího pohledu jsem celý příběh vystavěla, ačkoli se ho snažím vyprávět neutrálně. Během tvorby mi ale vykrystalizovalo několik dalších velmi výrazných a charakterově silných postav. Mojí velkou favoritkou je královna divoženek Ymira – je tvrdá, cílevědomá a trochu šílená. A hraje ostře, bezohledně. Není primárně mrcha, ale v rámci partie klidně obětuje i své nejbližší. Nevíte, jestli byste ji radši políbili nebo zabili.

A mým dalším oblíbencem je sittský princ Azrael. V prvním díle se sotva mihne, ale v druhém se začne rozehřívat a mám pro něj připravenou linku, která… No, však uvidíte.

3) Kromě propracovanými postavami ses podrobně zabývala i světem, kde se příběh odehrává. Má vlastní zákonitosti, tvory i obyvatele. Můžeš nás s ním v krátkosti seznámit?

Na hracím poli jsou čtyři rasy.

Původní, nejstarší, magická – démoni a grai, bytosti propojené se syrovou přírodní magií.

Mladší, jorrei a sarrei, denní a noční rasa. První je chladná, rigidní, striktně dodržující svůj řád a zákony, andělská rasa rytířů a mentálních čarodějů. Absolutní dobro v pozitivním i negativním významu. Existují pouze za svitu denních hvězd Maintré, za soumraku se rozplynou. Druhá rasa jsou noční dravci, žíznící po krvi zvířecí i lidské. Loví v noci, za svitu krvavých nočních hvězd Chribdy, ve dne se vytrácí. Jsou impulzivní, krutí a věčně hladoví.

A pak nejmladší rasa, lidé, nejpočetnější, ale relativně nejslabší. V noci loveni sarrei a přes den utlačováni jorreiskou říší, klany bojující mezi sebou o lepší Útočiště před nočními dravci.

Dokud jorrei existovali pouze za denního světla a sarrei za tmy, fungovala rovnováha. Příběh začíná velkým střetem mezi démonickou, jorreiskou a sarreiskou rasou, kdy dojde k pádu denních i nočních hvězd, které po celou dobu určují fyzikální rozmezí. Všechna dosavadní pravidla se pozmění ve prospěch nejschopnějších intrikánů. A v tu chvíli příběh začíná.

4) Jak a kdy k tobě přišel nápad něco takového napsat?

Svou prvotinu jsem dokončila s maturitou. Trvalo mi prakticky celé studium medicíny, než jsem si vytvořila funkční svět, ve kterém si můžu hrát. Začala jsem psát nějaký příběh, ale nemělo to nosnou myšlenku. Pak mě napadla zápletka, která je vyvrcholením druhého dílu. Svět už byl načrtnutý a postavy se vyrýsovaly v průběhu. Pak už to bylo snadné. 🙂

5) Co tvou sérii odlišuje od jiných fantasy děl? V čem si myslíš, že je výjimečná?

Sama jsem velmi náročný fantasy čtenář. Unavují mě primitivní zápletky, ploché charaktery, kategorizace dobra a zla. Myslím, že dokážu nabídnout příběh čtenáři, který už se trochu otřel o život a vyžaduje originalitu, ale zároveň logiku a komplexnost. Snažím se vystavět ambivalentní, uvěřitelné charaktery s konzistentní psychologií, mezi kterými si můžete zvolit favorita dle svých preferencí. Ale upozorňuji, že stejně jako v GoT se ne všichni vyvinou tak, jak byste si představovali.

6) Proč ses rozhodla vydat Zlatou Grai u E-knihy jedou? Doporučila bys toto nakladatelství i jiným autorům?

Začala jsem jako asi každý rozesíláním do tradičních nakladatelství. Obeslala jsem jich, přísahám, nejmíň patnáct. Odpověď přišla ze tří, z toho dvakrát univerzální, jenom z Hostu individualizovaná (trochu). Na vydání jsem nespěchala, ale po roce a půl mě to čekání natolik otrávilo, že jsem to málem vzdala. Crowdfunding se nachází mimo mou komfortní zónu. Když jsem se dozvěděla o možnosti vydání díla jako e-knihy s tiskem na přání, byla to pro mě jasná volba. Spolupráce s Martinem Koláčkem byla skvělá, rozhodně doporučuji všem váhajícím autorům.

7) Co je při psaní tvou největší motivací?

Vždycky mi stačilo samotné psaní. Propadala jsem snění při cestování, při jízdě na koni, na kole, teď při běhu, také před usnutím. Když píšu příběh, mám ho pořád v hlavě. Kdykoli se mi přihodí něco zajímavého, už mi běží v mysli nějaké asociace a s ní konkrétní epizoda. Když si po sobě text přečtu, probudí ve mně stejné emoce, které jsem cítila při psaní. To mě hnalo celá léta.

Až teď, když vyšly nečekaně pozitivní recenze a vnímám velmi dobrou zpětnou vazbu od čtenářů, mě začíná hnát i to. Ale nerada bych se nechala nějak ovlivnit snahou „zavděčit se publiku.“ Ráda bych se udržela ve stále stejných mantinelech a psala tak, jak to cítím.

8) Máš nějaké své rituály, které ti při psaní pomáhají? Děláš si třeba nějaké osnovy, nebo si například píšeš poznámky bokem?

Žádné poznámky ani osnovy si nepíšu. Všechny nápady mám jen v hlavě, přehrávám si je při běhání (to je čas, který mám prostě jen a jen pro sebe) a večer je pak hodím na papír. Potřebuji ticho, což je se třemi dětmi trochu problém. A ráda si k psaní dám víno, nejlépe červené.

9) Existuje nějaké místo, kde nejraději píšeš? Nebo nějaké denní – nebo roční – období, kdy se ti nejlépe tvoří?

Kdykoli je čas a klid, takže nejčastěji večer po uspání dětí. Ale nedávno jsem měla celý volný víkend, kdy jsem jenom běhala a psala. Takže opravdu jen čas a klid, žádné jiné požadavky. 😀

10) Co bys poradila začínajícím autorům v rámci propagace? Svěřila by ses nám, jak moc je to pro neznámé autory těžké?

V první řadě bych jim poradila obrnit se trpělivostí a neuspěchat vydání. Nechat rukopis uležet a opakovaně betovat. Balancovat mezi autorským sebevědomím a konstruktivní kritikou. Pak teprve knihu vydat, s přesvědčením, že se jedná o kvalitní – gramaticky, stylisticky i příběhově – zvládnuté dílo. A pak jej nabídnout k recenzím.

Jednoznačně doporučuji projekt Čteme české autory, Popelčiny knížky, Fantasy Planet, Fantasy sci-fi svět – a samozřejmě se nabízí mnoho dalších.

Recenze jsou skok po hlavě do vody, můžou vás zvednout i potopit. Proto tolik upozorňuji na tu adekvátní přípravu – jakmile je to venku, není cesty zpět.

11) Publikuješ pod pseudonymem. Máš pro to nějaký důvod? A jak se na to tvářili nakladatelé?

Na to je velmi snadná odpověď. Série Zlatá Grai je poměrně drsné fantasy, s prvky násilí a erotiky. Pod svým pravým jménem publikuji odborné články, účastním se vědeckých studií, vedu bakalářské práce. Jistě chápeš, že zkřížení těchto dvou zájmů by mi ve vyhledávačích mohlo pěkně zavařit 😀

Nakladatelé nemají problém, je to běžná praxe.

I když přiznávám, že každá další recenze mi trochu přidá na sebevědomí. Pak mi ta myšlenka, vydat knihu pod vlastním jménem, brnkne o amygdalu. Ale stačí, aby mi přišla termínovka státnic nebo konzultace bakalářské práce, a zase hezky spadnu na zem.

Kdepak, takováhle divočina je jen pro Kristinu W. Ten pseudonym mi dává křídla!