ROZHOVOR: Michal Svoboda

1) V letošním roce jste vydal básnickou sbírku Holka ve výtahu. Představil byste nám ji? Komu je určená, o čem/kom je, co v ní můžeme nalézt…?

Je to kniha jedna báseň. Vlastně sbírka asi stovky rozverných i vážných básní o světě, lásce, víře a naději tak, jak se urodily na vinici mého života. Výběr z hroznů, který vás chytí a nepustí, jen co v něm smočíte ret. Ta kniha je vlastně pro každého, tedy hlavně pro ty, kterým je již úředně dovoleno pít víno.

2) V čem je Holka ve výtahu jiná? V čem je výjimečná, co ji odlišuje od jiných básnických sbírek?

Dobrá otázka. Snad tím, že nepotřebuje výklad ve stylu „co tím chtěl básník říci“, protože to řekne sama. Její básně vám zůstanou v hlavě jako oblíbená melodie a některé jejich verše se třeba stanou i součástí vašeho slovníku. A možná i tím, že je průřezem jednoho života, nahlíženého očima poezie.

3) Mnozí lidé, dokonce i příznivci, si myslí, že je poezie na úpadku. Proč si myslíte, že tomu tak je? Co vás přesvědčilo se tomuto všeobecnému názoru postavit a sbírku básní přece jen vydat?

Nevím, proč by měla být poezie na úpadku. Je mnoho skvělých básníků minulých i současných a jejich texty jsou zdrojem zábavy i poučení. A vůbec, nemám rád „všeobecné názory“ a kdykoli se s nimi potkám, beru je jako výzvu. Poezie patří do života. Tak proto.

4) Jak dlouho jste sbírku psal? Potkaly vás v průběhu psaní nějaké překážky?

Další dobrá otázka. Redakce textu mi zabrala s přestávkami několik měsíců, ale samotné básně vznikaly v průběhu oněch plus-mínus padesáti let. A také v průběhu té doby procházely opakovaně revizí a revizí revize, byť se vlastně měnily jen málo. A první překážka – naučit se nemilosrdně škrtat každé zbytečné slovo. Udělat ze dvou tří stran rýmů čtivou báseň na půl strany.

5) Co – nebo kdo – vás vůbec přivedlo k myšlence napsat a vydat knihu?

Na tohle Vám neodpovím, protože vlastně nevím. Ještě v dobách, kdy se psalo na stroji a autor mohl šoupat rohožku v monopolních nakladatelstvích, jsem pomýšlel na to, že by z mých textů mohla jednou být kniha. Ale vždycky mi připadalo, že na knihu mám málo masa a vůbec, kdo by to chtěl vydávat. S nástupem crowdfundingu se mi představa knihy začala jevit reálnější, a vida, je na světě.

6) Holku ve výtahu jste vydal přes crowdfundingové nakladatelství Pointa. Ne každému, kdo se pro tento krok rozhodne, se podaří cílovou částku vybrat. V čem si myslíte, že tkví váš úspěch?

Pro mne byla kampaň docela nový a silný zážitek. Tak nějak jsem nebyl připraven na tu spoustu mailů a telefonátů naslepo potenciálním sponzorům… Protože bez sponzorů knihu nevydáte, samotný předprodej na vybrání cílové částky nestačí. Tedy stačil by, ale musela by se v něm prodat tak asi polovina nákladu. A to není tak jednoduché. Naštěstí jsem v životě potkal hodně lidí, kteří teď byli ochotni knihu podpořit.

7) Proč jste se rozhodl právě pro Pointu? Zkoušel jste i jiná nakladatelství?

Nevím, možná jste i Vy potkala někoho, kdo vám byl na první pohled sympatický. Trochu jsem samozřejmě pátral po známých a po „těch internetech“, ale v zásadě je to věc sympatií. A tak trochu kalkulu. Znám autory, kteří se rozhodli pracovat „na vlastní pěst“, ono totiž sepsat, nechat si vytisknout svůj text a svázat to do knihy není zase tak drahé. Ale aby trochu vypadala… U Pointy tvoří náklady na výrobu jen asi 50 % všech nákladů – zbytek jsou „řemesla“ – ilustrátor, grafik, sazeč, redaktor, korektor. A protože jsem chtěl, aby kniha byla i krásná, šel jsem k profesionálům.

P.S. A ten pocit, když vidíte svoji knihu zalistovanou u Dobrovských… 🙂

8) Co byste doporučil začínajícím autorům, kteří se stejně jako vy rozhodli vydat své dílo přes Pointu?

Dobrá otázka. Připravujte si čtenáře a sponzory dlouho před tím, než budete mít rukopis celý. Pak půjde kampaň jako po másle.

Buďte připraveni na diskusi s „řemesly“, vaši kolegové, jak jim říká Pointa, budou možná mít jiné vnímání vašeho textu.

Prohlédněte si spoustu knih a udělejte si představu, jak má ta vaše vypadat. Styl ilustrací, paperback nebo pevná vazba, černobílá nebo barevná,…

Plnobarevná kniha je drahý špás, ale pokud se přidá jedna další přímá barva, úžasně to knihu „zvedne“ a je to jen nepatrně dražší než černobílý tisk.

Nenajdete-li mezi předdefinovanými formáty ten váš, nezoufejte a diskutujte s Pointou…

Jak praví Evangelista Lukáš: „Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno“ (Lk, 11:19).

9) Stojí za tím vším nějaký básník, spisovatel, který vás inspiroval? Máte nějaký svůj vzor?

Další dobrá otázka. Přímý vzor identifikovat neumím a ani bych si netroufl se ke komukoli připodobňovat. Mám rád poezii srozumitelnou, něco ve stylu „aby tomu rozuměla i vaše babička“, ale ne primitivní, živou, s přesahem… Ať už je autor kdokoli a žil v kterékoli době.

10) Plánujete napsat a vydat ještě nějakou knihu poezie? Nebo byste rád zkusil i jiný žánr?

Rád bych. Šuplík se mi plní. Docela vydatně. Možná i prózu. Ale hlavně bych se chtěl postarat o překlad „Holky“ do angličtiny, aby ji mohlo číst více lidí, ne jen těch pár lidí, kteří shodou okolností mluví česky. Těch pár textů, které jsem zkusil, mělo docela úspěch.