Jak poznáte, že někdo není jen tichý knihomol pracující v knižním obchůdku?
Možná podle toho, že vás sleduje tak intenzivně, až se začnete stydět, aniž byste pořádně věděli za co. Nebo snad podle toho, že nikdy neřekne ani slovo, a přesto máte pocit, že s vámi sdílí víc než kdokoli jiný. A třeba i podle toho, že vám připadá, jako byste ho znali už od dětství – jako se to stalo Annabeth.
Takový je John Moon.
Mlčenlivý dědic rodinného knihkupectví ve Storyfieldu, mladý muž s mandlovýma očima, v nichž se zrcadlí hluboká tajemství. Ten, co se objevuje všude, kde voní knihy, a na místech, kde se tvoří příběhy.
John moc nemluví. Vlastně… skoro vůbec. Ale není to proto, že by neměl co říct, spíš proto, že dává přednost pozorování – svět ho zajímá, ale nepotřebuje ho neustále komentovat. A umí naslouchat příběhům mezi řádky stejně hluboce jako lidským hlasům. Navíc mluvit ani nepotřebuje, protože jediným pohledem vyjádří víc než jiní lidé dlouhým monologem.
Annabeth se s ním párkrát setkala už jako dítě. Zpočátku ji štval – kluk, co ji nikdy nepozdravil, jen se beze slova objevil mezi regály a propaloval ji očima tak silně, až se začala cítit jako podezřelý zákazník. Později se ale naučila v jeho očích číst. A ticho, které z něj vyzařovalo, začalo být zvláštním způsobem uklidňující. Jako když otevřete starou knihu a cítíte, že máte v ruce celý vesmír, i když v ní není napsáno ani slovo.
Oficiálně je John tím, kdo zdědil dědečkovo Moonovo knihkupectví (a taky něco dalšího, o tom si ale budete muset přečíst v knize). Prodává knížky, skládá je do polic, radí zákazníkům, doporučuje tituly… a pokud se chcete dostat na jeho černou listinu, zkuste to prohlásit, že Malý princ je přeceňovaný. Všichni ve Storyfieldu však ví, že se v něm skrývá daleko víc.
Jenže ani John není hrdina s velkým H. Je uzavřený a obtížně čitelný. Někdy působí až chladně, jako kniha opuštěná na mrazu. Ale právě díky tomu je neodolatelný. Protože tajemství láká – a přesně jím John je. Možná je jeho ticho záměr, obrana, či snad způsob, jak skrýt vlastní bolest. Každopádně, když se Annabeth vrátí do Bookshire, právě jeho osobité kouzlo bude patřit k věcem, které ji přimějí zapřemýšlet, zda v kraji opravdu není nic čarovně magické.
Proč si myslím, že si ho oblíbíte?
Protože každý jistě známe nějakého toho „Johna“. Spolužáka, který seděl v zadní lavici a nikdy se nezapojil do hádky, ale přesto věděl o všech úplně všechno. Kolegu, jenž působí jako chodící záhada. Nebo kluka z mládí, který se vám líbil právě proto, že byl jiný než ostatní.
John je zkrátka typ postavy, kterou chcete poznat blíž, i když víte, že to nebude jednoduché. Ale jakmile se vám to podaří, zjistíte, že všechno jeho ticho mělo svůj důvod.
Troška toho spoileru na závěr: John skutečně není jen nějaký „ten tichý kluk z knihkupectví“. Jeho role v příběhu Annabeth bude mnohem větší – třeba se stane spojencem. Nebo kamarádem. Anebo něčím, co Annie vůbec nečeká. Jisté je jedno: bez Johna by příběh Bookshire nebyl úplný. Ať už mlčí… nebo když konečně promluví.
Takže, milí čtenáři, pokud se někdy zatouláte do nějakého knihkupectví a ucítíte vůni starých knih, zhluboka se nadechněte. To vám možná jen John posílá vzkaz, že na vás v jednom z těch tichých koutů čeká příběh, jenž čeká jen na to, až si ho otevřete.
S láskou a za šepotu stránek všem přeji
příjemnou cestu do kraje knih.
Vaše Janča ♡