Ztracené mládí v Koreji 80. let
Román Někde zvoní telefon od jihokorejské autorky Sin Kjongsuk, oceněný prestižní literární cenou, je velice melancholickým ohlédnutím za dospíváním, které bylo doprovázeno tíhou dějin.
Příběh nás zavádí do bouřlivého Soulu na přelomu osmdesátých a devadesátých let, tedy do éry, kdy politické nepokoje, slzný plyn v ulicích a uzavřené univerzity tvořily kulisy tehdejšího každodenního života. Hlavní hrdinka Čong Jun se po letech, po nenadálém telefonátu od dávného přítele, vrací ve vzpomínkách do dob svých studií. Nejde však jen o obyčejné nostalgické vzpomínání, ale také o bolestný proces skládání střípků vlastní identity, která byla nenávratně poznamenána ztrátou a všudypřítomným strachem z neutuchající nestability.
Atmosféra je prosycená pocitem jakési osudovosti a existenciální úzkostí. Autorka skvěle vykresluje kontrast mezi křehkostí mladých lidí toužících po lásce, přátelství a smyslu a drsnou realitou autoritativního režimu. Vypravěčkou je samotná Jun, prostřednictvím zápisků do Okrového sešitu k nám promlouvá ale i její přítel I Mjongso.
„… Můj cit k tobě je silný jako zoufalství, které jsem tehdy cítil.“
Ja-ko-zou–fal-ství-kte-ré-jsem-teh-dy-cí-til. Ta slova se ve mně rozlila jako vlna a zčeřila hladinu mé duše. Proč mít někoho rád neznamená jen radost? Proč je to zároveň i žal a zoufalství? (str. 135)
Sledujeme osudy čtyř přátel, jejichž životy jsou propleteny nitkami idealismu i hluboké frustrace. Zatímco v ulicích se bojuje za budoucnost země, hrdinové svádějí vlastní vnitřní bitvy se zármutkem nad úmrtím blízkých, pocity viny a hledáním pevných bodů v rozkolísanosti země. Pro introvertní Čong Jun se tato doba stává traumatem, které ji navždy poznamená a donutí dospět dříve, než by bylo přirozené. Také v ní zanechává stopu osamělosti, již se snaží překlenout skrze literaturu a vztahy k ostatním.
Oba protagonisté jsou vykresleni s důrazem na jejich niterný svět. Zatímco Čong Jun působí náladově a uzavřeně, její prožívání je syrové, plné hněvu i tiché odevzdanosti, I Mjongso má o něco klidnějšího a zároveň bojovnějšího ducha, stále se však jedná o velmi citlivého vypravěče.
Zajímavým prvkem je postava univerzitního profesora, který pro skupinu přátel představuje mentora a intelektuální kotvu. Skrze něj je tematizována role umění a literatury v lidském životě. Tan, Junin dlouholetý kamarád, se zase pokouší najít disciplínu v armádě, jen aby zjistil, že vojenský dril člověka spíše zbavuje citu, než aby ho vnitřně posílil.
Jsou chvíle, kdy si upřímně přeji, aby mi někdo řekl, že jednou budeme moct bez bolesti přijmout všechny věci, kterými jsme museli projít. (str. 311)
Silnou stránkou je bezpochyby styl psaní, který je kultivovaný, uklidňující a zároveň až bolestně přesný v popisu lidského smutku. Sin Kjongsuk dokáže budovat mosty mezi osobní tragédií a velkými dějinami, čímž dodává příběhu neobvyklý rozměr. Při čtení pocítíte skutečnou tíhu truchlení i proces uzdravování, jenž není lineární, jak by se mohlo zdát, ale plný návratů a zámlk. Právě tyto zámlky a pomalejší vyprávěcí tempo však mohou být pro někoho překážkou; autorka někdy nechává klíčové momenty odehrát mimo scénu a vy se o nich dozvídáte až s odstupem času, což může vytvářet pocit určité bariéry mezi postavami a čtenářstvem.
Někde zvoní telefon je náročné, melancholické, bolavé, ale nesmírně podmanivé čtení pro ty, kteří v literatuře hledají hloubku a nebojí se tématu smrti a pomíjivosti – věřte mi, že vámi bude rezonovat ještě dlouho po dočtení. Doporučila bych jej zejména milovníkům asijské literatury a čtenářům, kteří upřednostňují psychologickou sondu do nitra před akčním dějem. Je to literární balzám, který sice na duši zanechá jizvy, ale zároveň ji obohatí o hluboké poznání o lidské odolnosti.
Někde zvoní telefon
Sin Kjongsuk
Nakladatelství: Argo (2015)
Překlad: Petra Ben-Ari
Edice: Současná světová próza (59.)
Žánr: korejská literatura
Počet stran: 320
Moje hodnocení: 90 %
Anotace
Někde zvoní telefon (2010) sleduje osudy čtyř mladých hrdinů v pohnuté době politických nepokojů v Korejské republice 80. let 20. století. Hlavní postavu románu, vzdělanou a literárně činnou Čong Jun, vrhne zpět do víru vzpomínek na její vysokoškolská léta v Soulu nenadálý telefonát od někdejšího přítele.
Prostřednictvím návratu do svého mládí znovu prožívá euforickou lásku i bolestné ztráty, které jsou neoddělitelně propletené s tragickými událostmi na pozadí tehdejšího militantního režimu, který neváhal obrátit ozbrojenou moc proti studentským hnutím. Kniha prozkoumává otázky, zda lze najít v životě s milovaným člověkem útočiště před nejistotou a samotou a nakolik se naše osobní směřování formuje v době našeho dospívání.