Láska podle scénáře: Když se z předstírání stane skutečnost
Co uděláte, když vám hrozí vyhazov z univerzity, váš bratr vás okázale ignoruje a jedinou šancí na záchranu známek se stane člověk, kterého byste podle nepsaných rodinných pravidel měli z duše nenávidět?
Athalie Pressleyová v tom má jasno – hlavně to všechno přežít. Jenže doučování se sebevědomým Dylanem McCarthym se brzy promění v něco mnohem komplikovanějšího. Uzavřít s ním dohodu o předstíraném randění totiž připomíná snahu uhasit požár kanystrem benzinu – sice to zaručí pořádně žhavou show, ale pravděpodobně při tom oba uhoří. Protože city mají nepříjemný zvyk neřídit se žádným plánem, natož tím falešným…
Lekce předstírání představuje moderní román z univerzitního prostředí, jehož autorkou je německá spisovatelka Selina Mae. Staví na oblíbených motivech fake dating, rivals to lovers a nechybí ani jiskřivé sportovní pozadí. Vyprávění probíhá v první osobě z pohledu Athalie, díky čemuž se vám dostane možnost sledovat nejen vývoj romantické linky, ale i hrdinčiny nejistoty, frustrace a komplikovaný vztah s bratrem.
„Následující dva měsíce budu předstírat, že chodím s McCarthym.“ Rekordní rychlost, s jakou ze mě ta slova vystřelila, byla podezřelá. „Výlučně s ním,“ dodala jsem váhavě. (str. 63)
Zápletka sama o sobě nepřináší nic vyloženě převratného. Zkušenější milovníci žánru pravděpodobně odhadnou většinu zásadních momentů poměrně brzy, protože děj je chvílemi průhledný jako čerstvě vyleštěné okno.
Síla knihy ale neleží v překvapivých zvratech, nýbrž v chemii mezi ústřední dvojicí. Athalie a Dylan se od prvního setkání neustále pošťuchují, provokují a slovně přestřelují, což vytváří řadu zábavných scén. Právě dialogy patří k největším přednostem celého díla. Na druhou stranu motivace protagonistů působí krapet nepřesvědčivě. Důvod pro dohodnuté partnerství i počáteční averze občas stojí na dost vratkých základech a příběhu by bezesporu prospělo jejich hlubší rozpracování. Především v první polovině se tak nelze ubránit dojmu, že konflikty existují hlavně proto, aby se naplnila žánrová šablona.
Velkou roli hraje univerzitní prostředí. Přednášky, doučování, studentské byty, večírky i sportovní rivalita vytvářejí kulisy, které působí živě a uvěřitelně. Atmosféra je lehká, energická a místy velmi hravá. Autorka ovšem zvládá mezi odlehčené a humorné pasáže citlivě propašovat i vážnější témata. Dotýká se ztráty rodičů, pocitu osamělosti nebo komplikovaných rodinných vztahů, aniž by sklouzávala k lacinému melodramatu. Díky tomu vypravování nepůsobí jen jako sled zamilovaných výjevů, ale získává i určitou emoční hloubku.
Být rychlejší než on jsem vnímala skoro jako malé vítězství. Ale možná bych se radovala víc, kdybych neměla hned vzápětí před očima jeho hruď. (str. 106)
Athalie ztělesňuje typ hrdinky, která dokáže vyvolat rozporuplné reakce. Srší vtipem, je impulzivní a nezřídka bohužel jedná dřív, než vůbec zapne mozek. Někdy však působí trochu sebestředně a její rozhodnutí nejsou vždy snadno pochopitelná, přesto jí lze snadno porozumět, pokud jde o zoufalou touhu po pozornosti a uznání.
Dylan si naopak získá sympatie poměrně rychle. Pod vrstvou sebejistoty a kousavého sarkasmu se skrývá mnohem citlivější osobnost, než by se na první pohled mohlo zdát. Jejich společné scény fungují velmi dobře a právě Dylan se stává jedním z hlavních důvodů, proč pokračovat ve čtení i ve chvílích, kdy dění zrovna nepřekypuje rychlostí.
Vedlejším aktérům se dostává různě velkého prostoru. Nejvýraznější je bezpochyby Wren, Athaliina nejlepší kamarádka, která přináší humor i podporu. Důležitou (leč bohužel ne zcela naplněnou) roli hraje také bratr-dvojče Henry, kolem něhož se točí značná část Athaliiných motivací. Přesto lze mít pocit, že okrajové linky by snesly více příležitostí či uspokojivější zakončení a některé postavy by si zasloužily důkladnější rozpracování.
Sklopil pohled a s chraplavým smíchem zavrtěl hlavou. „Můžeš mě mít,“ zdůraznil a pak se mi zase podíval hluboko do očí. „Můj bože, Athalie, jsem úplně tvůj. Jsem hlína v tvých rukách…“ (str. 237)
Styl psaní je velmi přístupný a odpovídající literatuře pro starší dospívající, především kvůli intimním scénám. Text se čte rychle, dialogy působí přirozeně a tvůrkyně si umí hravě poradit s nadsázkou i jiskřivým napětím. Úvodní kapitoly sice mohou působit poněkud chaoticky a chvilku trvá, než se naladíte na nastolené tempo, jakmile se ale děj usadí, kapitoly mizí doslova pod rukama. Jazyk je moderní, svižný a blízký cílové skupině.
Lekce předstírání není kniha, která by přepisovala pravidla romantického žánru, naopak je poměrně předvídatelná. Nabízí ovšem přesně to, co se od podobného typu vyprávění očekává – sympatickou hlavní dvojici, břitké výměny názorů, pomalu tající ledy a příjemnou dávku emocí. Některé prvky by nepochybně snesly preciznější péči a celkovému vyznění by slušelo o něco více napětí, i přesto jde o velmi příjemné oddechové čtení, které dokáže pobavit i zahřát u srdce.
Titul bych doporučila především fanouškům univerzitních romancí, dohodnutých vztahů a dynamiky, kde vzduchem létají jiskry hned od první kapitoly. Pokud hledáte nenáročnou romantiku se skvělým obsazením a živou atmosférou studentských let, Lekce předstírání vás s velkou pravděpodobností nezklame.
Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji Naše nakladatelství.
Lekce předstírání
Selina Mae
Originální název: Lessons in Faking (2024)
Série: Univerzita Halla Becka (1.)
Nakladatelství: Red (2026)
Žánr: romantika, pro ženy
Počet stran: 320
Formát: měkká / brožovaná
Moje hodnocení: 79 %
Anotace:
Athalia Pressleyová po ničem netouží víc než po náklonnosti svého dvojčete. Od smrti jejich rodičů jí totiž Henry moc pozornosti nevěnuje – až do chvíle, kdy jí ve škole začne hrozit propadnutí a ona potřebuje doučování. To ji přivede do náruče Henryho nepřítele, univerzitního premianta Dylana. Athalia se náhle začne těšit Henryho plné pozornosti – a pokud si ji chce udržet, bude potřebovat pomoc Dylana McCarthyho Williamse.
Dylana, bratrova rivala z fotbalového týmu, Athalia zrovna dvakrát nemusí – vadí jí jeho uhlazené poznámky, sebevědomý tón i vševědoucí chování. Nepomáhá ani jeho perfektní účes, zasněné hluboké oči nebo vysportované tělo univerzitního fotbalisty. Athalia touží jen získat zpátky Henryho, a tak s Dylanem uzavřou dohodu o fejkovém randění, aby ho provokovali.
To se jim však naprosto vymkne z ruky. Účelová dohoda se postupně mění v osudovou přitažlivost plnou vtipných a dojemných situací. Z předstírané lásky se postupně zrodí láska opravdová a Athalia s Dylanem a Henrym odpočítávají vteřiny do Nového roku na velkém silvestrovském večírku…