Pod hladinou moře, pod tíhou dějin
Na korejském ostrově Čedžu vyrůstají ve třicátých letech minulého století dvě dívky, Jong-suk a Mi-dža. Přestože pocházejí z odlišných poměrů, vytvoří si pevné přátelství a společně vstoupí do světa henjo – žen, které se bez dýchacích přístrojů potápějí pro mořské plody a svou nebezpečnou prací živí celé rodiny. Zatímco dospívají, vdávají se a zakládají vlastní domácnosti, do jejich životů stále výrazněji zasahují válka, okupace, politické převraty i tragické události, které navždy poznamenají jejich osudy…
Americká spisovatelka Lisa See propojuje osobní rovinu s historickými událostmi, a to neskutečně přirozeným způsobem. Nevypráví pouze osudy dvou žen, ale současně přibližuje téměř neznámou kapitolu korejských dějin a kulturu ostrova Čedžu. Historické události tu nejsou pouhou kulisou, ale výrazně zasahují do života postav, ovlivňují jejich vztahy i každodenní rozhodování.¨
Vyprávění se pohybuje mezi dvěma časovými rovinami, které se liší také zvolenou perspektivou. Pasáže odehrávající se v roce 2008 jsou psány v er-formě a sledují zestárlou Jong-suk, jejíž zdánlivě poklidnou přítomnost naruší nečekaná a nevítaná návštěva. Minulost, začínající na sklonku třicátých let, naopak zachycuje sama Jong-suk v ich-formě. Tehdejší události tak poznáváte prostřednictvím jejích vzpomínek, pocitů a dřívějšímu porozumění světu. Střídání obou poloh postupně odhaluje, jak hluboko se zkušenosti zapsaly do jejího života a proč ani po desetiletích nedokáže minulost zcela uzavřít.
Jednou z největších předností knihy je vykreslení komunity henjo. Ženy se po generace potápěly do chladného moře bez moderního vybavení, aby zajistily obživu svým rodinám. Každý ponor znamenal nejen zdroj příjmů, ale také neustálé riziko. Jejich práce vyžadovala fyzickou odolnost, zkušenosti i odvahu, přesto byla považována za samozřejmou součást života na ostrově.
Fascinující je také společenské uspořádání Čedžu. Zatímco v mnoha částech světa ženy teprve usilovaly o větší samostatnost a rovnoprávné postavení, právě zde byly hlavními živitelkami rodin. Muži se ve větší míře věnovali péči o domácnost a děti, přičemž ekonomická odpovědnost spočívala především na ženách. Nešlo o ideální ani bezstarostnou společnost, ale o pozoruhodný příklad odlišného fungování komunity, v níž ženská práce představovala základ její existence.
Významnou roli hraje též vztah Jong-suk a Mi-dži. Jejich přátelství není romantizované ani jednoznačné. Prochází radostí, bolestí, nedorozuměními, mlčením i dlouholetou zatrpklostí. Díky tomu působí uvěřitelně a lidsky. Autorka se nesnaží hledat viníka ani oběť, ale ukazuje, jak snadno mohou strach, společenský tlak nebo jediné osudové rozhodnutí rozdělit spřízněné duše, které si byli kdysi nejbližší.
Stejně citlivě jsou zachyceny i historické události. Japonská okupace, poválečné rozdělení Koreje, politické čistky a tragédie spojené s masakrem na Čedžu nejsou prezentovány jako soubor historických faktů, ale prostřednictvím konkrétních lidských osudů. Dějiny tak dostávají osobní rozměr a ukazují, jak zásadním způsobem mohou velké politické změny zasahovat do životů obyčejných lidí.
(V této rovině lze nalézt zajímavou paralelu s českou historií. Přestože okolnosti nelze přímo srovnávat, oba národy spojuje minulost spjatá s okupací, následnými ideologickými střety a životem pod režimy, které rozdělovaly společnost podle politické příslušnosti či domnělé viny. Strach z udání, kolektivní odpovědnost, rozdělené rodiny i skutečnost, že běžní lidé nesli důsledky rozhodnutí mocností, vytvářejí překvapivě blízké motivy.)
Viděla jsem svou matku zemřít v moři. Viděla jsem Ju-ri ponořit se do moře a vynořit se jako jinou osobu. Chápala jsem, že je moře nebezpečné, ale to, co se dělo na suché zemi, mě děsilo a mátlo. (str. 215)
Postavy nejsou rozdělené na dobré a špatné a jejich jednání nelze vždy snadno odsoudit. Každá z nich si nese vlastní zkušenosti, obavy i zranění, které ovlivňují její rozhodování. Právě díky této nejednoznačnosti působí hrdinky věrohodně. Zároveň je patrné, jak snadné je hodnotit lidské činy zpětně, bez strachu a tlaku, jimž musely v dané chvíli čelit.
Přestože děj obsahuje řadu bolestných a tragických okamžiků, nevyznívá úplně beznadějně. Vedle bolesti, ztrát a nespravedlnosti se neustále objevuje také odolnost, soudržnost a schopnost pokračovat navzdory nepřízni osudu. Právě v tomto kontrastu spočívá mimořádná síla celého vyprávění.
Velkou pozornost si zaslouží také samotný styl psaní. Lisa See nikam nespěchá. Postupně buduje atmosféru ostrova, seznamuje čtenáře s místními tradicemi, každodenním životem i mentalitou obyvatel. Díky důkladným rešerším působí prostředí autenticky a živě. Čedžu tak není obyčejnou kulisou dění, ale místem s vlastní historií, rytmem a identitou.
Ostrov žen moře vyniká především tím, že propojuje historickou věrnost s hluboce lidským přesahem. Vedle témat přátelství, rodiny, mateřství, viny a odpuštění nabízí také jedinečný pohled na kulturu, která je evropskému publiku stále poměrně neznámá. Nejde pouze o příběh dvou žen, ale o připomínku toho, jak hluboké stopy dokážou velké dějiny zanechat v životech jednotlivců i celých generací.
Silné, citlivě napsané a velice působivé dílo, které spojuje historii s emocemi a zároveň otevírá téma, o němž se mimo Koreu stále hovoří jen zřídka.
Ostrov žen moře
Lisa See
Originální název: The Island of Sea Women (2019)
Nakladatelství: Jota (2021)
Žánr: historický román
Počet stran: 400
Formát: pevná s přebalem
Moje hodnocení: 100 %
Anotace:
Mi-dža a Jong-suk, dvě dívky žijící na korejském ostrově Čedžu, jsou nejlepšími přítelkyněmi, které však pochází z velmi odlišného prostředí. Když už jsou dost staré, začnou pracovat v potápěčském týmu tvořeném pouze ženami z vesnice, v jejichž čele stojí Jong-sučina matka. Jakmile se dívky ujmou pozice začínajících potápěček, uvědomují si, že stojí na prahu vzrušujícího života plného povinností, ale také smrtelného nebezpečí.